Přiznal se. Řekl, že si mě všímá. Všímá si mého těla. Nechá naše ústa se dotknout. Hladil mě po stehnech. Mohlo to zajít dál, kdyby se jen přestal držet zpátky. Téměř se třesu štěstím z tohoto vývoje. Kdybych věděla, že bude tak vnímavý dřív, mohla jsem na něj tlačit dřív. Kdybych byla tak odvážná od začátku, mohla jsem ho zlomit mnohem dřív. Muž, pro kterého hořím, kterého miluji tak divoce, je vzrušený. Přitahuji ho. Ale také mezi nás postavil ohromující patnáctimetrovou zeď. Tentokrát jsem ji více než ochotná přelézt. Ukázat mu, že jsem víc než jen ta malá, chtivá holka, za kterou mě má. Ukázat mu, jak moc ho miluji. Jak moc jsem ochotná se mu oddat. To všechno za předpokladu, že mě nevyhodí z kuchyně dřív, než budu mít šanci cokoliv udělat. S větší jistotou, než jsem měla před vstupem do místnosti, pomalu sklouzávám z linky, nechávám sukni vyhrnout až k mým kyprým bokům a jsem nadšená, jak zasténá, jeho oči se tam upírají, ať se snaží odvrátit pohled sebevíc. Tlumí sténání kapesníčkem na zadní straně svého silného krku. Udržuji intenzivní oční kontakt s jediným mužem, kterého bych kdy mohla chtít, koušu se do spodního rtu a arogantně vystrkuji bradu, pak stahuji bílá, krajková tanga po nohách a vystupuji z nich. Houpu s nimi na ukazováčku a roztahuji nohy, dávám mu celou sekundu, aby si mě prohlédl celou. Aby se na mě podíval. Tam. Nahá. Obnažená pro něj. Ukazuji mu, že ta výmluva o malé holce je tak stará zpráva. Jsem dospělá ženská a jsem si jistá tím, co chci. Tenhle striptýz má otevřít jeho oči. Pomoci mu aktualizovat realitu. Zůstává stát s otevřenou pusou. „Do prdele,“ zachraptí a začne se odvracet – aby zablokoval mé svádění – ale je to nemožné. Nemůže. I když ne úplně. Napůl otočený. Napůl vlažně, jeho oči stále spočívají na spoji mých stehen, jeho jazyk se vyplazuje, aby si olízl ty růžové, dokonale vyzrálé rty, obklopené neodolatelným pepřovo-solným knírkem. Opatrně zkracuji vzdálenost mezi námi a ušklíbám se nad jeho bezmocným výrazem, když mu zastrkávám tanga do náprsní kapsy, zatímco se jeho mohutná hruď zvedá, stále rychleji a rychleji. „Nikdo se to nemusí dozvědět, tatínku. Můžu být tvé roztomilé malé tajemství. Tvé hříšné potěšení,“ šeptám a jemně přejíždím prostředníčkem dolů, po ztuhlém hrbolu, který byl jeho erekcí. „Zvaž mou nabídku. Slibuji ti, že nebudeš litovat.“ „Není o čem přemýšlet, Lio. Tohle...tahle věc, kterou se snažíš mezi námi zažehnout... se nestane. Nemůže se stát,“ vyštěkne, ale ten zvuk se mi zdá jako sexy kňučení. Zalapám po dechu, když mi stáhne sukni dolů, zpět na místo, a téměř mě strčí. „Jdi. Eric už se musí bát. Každou chvíli tu bude.“ Sleduji, jak se přesouvá na druhou stranu kuchyně, kde položí své velké ruce na linku a skloní hlavu dopředu. Venku je úplná tma a měsíční světlo proudí dovnitř nejbližším oknem, osvětluje ho lesklým bílým světlem a můj tep se zrychluje. Moje vagína se stahuje a uvolňuje touhou. Být v jeho náruči. Nechat se jím držet tím horkým, velkým, bezpečným tělem a utěšit mě. Říct mi, že bude všechno v pořádku. Kdyby se jen mohl...poddat... Mezi námi by byla taková zábava, jsem si jistá. A zoufale jsem teď potřebovala, aby mě někdo utěšil. Nejenže mi moje poblouznění Tristanem právě důrazně řeklo, abych odešla, ale mám také mnohem větší problém. Mám méně než měsíc na to, abych sehnala peníze na školné za první semestr, stejně jako peníze na ubytování a další nezbytnosti. Nemá smysl se ptát mého otce, protože vím, že nic nemá. A ptát se ho by jen způsobilo, že by se vyhýbal domovu ještě víc. Moje možnosti mizí. Rychle. Nemám se na koho obrátit. Nikdo mi nepomůže. Mohla bych požádat o peníze kteréhokoli z mých přátel. Jejich rodiče by pravděpodobně těžko uvěřili, že ty peníze potřebují jen pro sebe, ale stejně by jim je dali. Ale to by vyvolalo spoustu otázek a odhalilo mého otce jako dlužníka. Lháře. Zklamání. To by mě vykreslilo jako podvodnici. Záleží mi na tom roztomilém, bohatém dívčím obrazu, který o mně mají. Zničit to v tomto životně důležitém bodě mého života, mě zničí. Existuje alespoň jedna možnost, kterou využívá solidních devadesát pět procent dívek v mém věku – najít smradlavého bohatého starého miliardáře a stát se jeho zlatokopkou. Nebo jednou z jeho zlatokopek. Opravdu nezáleželo na tom, jestli byl ochoten zaplatit jejich školné a financovat jejich drahý životní styl. Výměnou za... společnost. Biblického druhu. Existuje webová stránka, která usnadnila spojení se staršími miliardáři, kterou jsem navštívila tolikrát. Stále jsem se nedokázala přimět k vytvoření profilu, ale s ubíhajícím časem a blížícím se termínem mi nezbývá nic jiného, než si brzy vytvořit profil a modlit se k nebesům, aby měl někdo zájem. Nebude to snadné, ale myslím, že to zvládnu. Ale co když...co kdyby existovala možnost – i kdyby byla sebemenší – abych byla Tristanovou zlatokopkou? Bylo by to jako zabít dvě mouchy jednou ranou. Získala bych muže svých snů, který by mi také platil účty a školné. Nádherný splněný sen. A kdyby se jen trochu uvolnil, uvědomil by si, že jsem to nejlepší, co se mu stalo od černé kávy. Uvědomil by si, že nikdo nebude milovat a oceňovat jeho práci tak jako já. Neusiluji o něco dlouhodobého, protože vím, že by to bylo jako žádat měsíc, takže se spokojím s mnohem menším. Kdybychom mohli jen strávit nějaký čas společně, tentokrát jako dospělí a ne jako dospělý a dítě, všiml by si mého růstu. Že bych mohla být víc než jen nejlepší kamarádka jeho syna. Dcera jeho dobrého souseda. Mohla bych být jeho bezpečným přístavem – jedinou věcí v jeho životě, která nesouvisela se stresem a prací. Kdo by to nechtěl? Tristan, předpokládám. Nebude to snadné, ale jsem ochotná to zkusit. Najednou mě napadne nápad a usměji se. Dostanu Tristana Hemswortha do postele, ať to stojí, co to stojí.