„Jsi tu brzy,“ říká mi Mace, a já na něj zvednu obočí. „Dobře, tak jsem tu taky brzy.“ „Pokud ta káva navíc v tvé ruce není pro mě, můžeš jít.“ Usměje se, když ji položí na můj stůl. „Je pro tebe.“ Napije se ze své a pak se na mě znovu významně usměje. „Těšíš se na Jasmine?“ „Neboj se. Jsem si jistý, že se Briar dneska někdy ukáže,“ řeknu, a jeho úsměv zmizí, když zvážní. „Myslíš si to vážně?“ „Ví