Zeldric Pohlédnu na obrazovku počítače a potahuji z doutníku, předstírám, že poslouchám Lagosova slova. Obraz Jenkinsové, jak vychází z koupelny jen v ručníku, který jí zakrývá tělo, mě naprosto pohltí. Už dva dny neopustila svůj pokoj, jen aby zkontrolovala zraněné, ale ani na vteřinu jsem ji nespustil z očí – jako ten zasraný posedlý stalker, kterým jsem. Naše ložnice jsou jediná místa v domě bez kamer; zbytek je monitorován do posledního detailu a naštěstí si toho zatím nevšimla. Jsem si jistý, že by je rozbila na kousky, kdyby na to přišla. Zastavím se s doutníkem v půli cesty k ústům, když vidím na obrazovce, jak povoluje sevření ručníku, který jí zakrývá prsa. Kurva, chci vtrhnout do toho pokoje a vzít si ji hned teď. Tohle mě přivádí k šílenství. „Zeldricu!“ Zatřesu hlavou a donutím se podívat na svého zástupce. Lagos není v kanceláři sám. Gambo a Oscar stojí vedle něj a Luna se jako vždy pohodlně usadila na gauči. „Slyšel jsi vůbec něco z toho, co jsem říkal?“ Odkašlu si a přikývnu, než vypnu obrazovku a znovu si potáhnu z doutníku. „Zboží, které jsme ukradli Urriagovi, je v bezpečí a připravené k distribuci. Nemyslím si, že je něco důležitějšího než tohle, nebo se mýlím?“ „Jsou zuřiví,“ říká a posouvá si brýle po nose ukazováčkem. „Alex se snaží vystopovat některé z našich lidí. Také máme policii v patách. Smrt těch policistů nám nepomáhá zůstat v utajení.“ Můj pohled se přesune na Gamba a Oscara. Jsou zodpovědní za ten bordel. „Buď oni, nebo my, Zeldricu,“ ospravedlňuje se Oscar. „Nenechali by nás jen tak vzít Beniho a medika bez boje.“ Gambo přikývne, aby potvrdil slova svého partnera, a udělá krok vpřed. Kdyby Oscar jednal sám, těžko bych uvěřil, že ty policisty nezabil v jednom ze svých záchvatů nebo jen tak, pro ten pocit. „Když už mluvíme o medikovi… Jenkinsové?“ Přikývnu. Nechci, aby ji oslovovali křestním jménem. Mým. Jak příhodné. V duchu se zasměji a dál poslouchám Gamba. „Co s ní budeme dělat, až se Beni uzdraví? Vím, že jsi dal slovo, že ji nezabijeme, ale jestli nám dovolíš se s ní chvíli pobavit…“ Způsob, jakým se ušklíbá a obscénně pohybuje boky, mi okamžitě říká, co má na mysli. „Ta ženská je hostina. Podělíš se o ni s námi ostatními?“ Pomalu se zvedám na nohy, navenek klidný, i když uvnitř vřu vztekem. Pokud si Gambo – nebo kdokoli v této místnosti – myslí, že na ni může vztáhnout ruku, bude se muset vypořádat nejdřív se mnou. Lagos udělá krok vpřed, cítí mou změnu nálady a začne něco říkat, ale gestem ho umlčím. „Navrhuješ, abychom si udělali nějaký seznam nebo frontu na její znásilnění?“ zeptám se a upřeně se na něj dívám. „Znásilnění je silné slovo, bratře. Jen jí dáme něco na uklidnění a pak…“ „Gambo, měl bys držet hubu,“ zasyčí Oscar a šťouchne přítele loktem do břicha. Obejdu stůl pod dohledem všech a jdu ke Gambovi. „Tohle bude zábava,“ zazpívá Luna z gauče. Zastavím se před ním a popadnu ho za krk, čímž mu násilím přitáhnu hlavu k sobě. „Nejsme zvířata,“ zavrčím mu do obličeje. „Pokud máš potřebu zneužívat ženu, můžeš to dělat – ale mimo můj dům. A neobtěžuj se vracet.“ Odtlačím ho a jeho postoj se okamžitě změní. „Zeldricu, bratře, já jsem to tak nemyslel…“ „Vypadni mi z očí,“ poručím a otočím se, abych se na něj nemusel dívat. „Zeldricu…“ „Odcházíme,“ řekne Oscar a vytáhne ho z kanceláře, než se za nimi zavřou dveře. Několik sekund nikdo nepromluví. Vrátím se na své místo a snažím se uklidnit. Neschvaluji znásilnění nebo zneužívání žen. Kdybych ano, stal bych se vším, čím pohrdám. Měli bychom být jiní než Urriagovi muži. Nemám problém s obchodováním s drogami, zbraněmi a dokonce i s lidmi – pašování nelegálních imigrantů přes mexickou hranici je jen součástí obchodu. Ale obchodování s lidmi… Ne, to není pro mě. A pokud je někdo z mých mužů ochoten překročit tuto hranici, nemá tady co dělat. „Nechápe to,“ říká Lagos a sedá si naproti mně. „Zeldricu, podívej se na mě.“ Neochotně se s ním setkám pohledem. „Nezažil to, co my. Proto tak mluví.“ „To není žádná omluva,“ ušklíbnu se a znovu zapnu obrazovku. Jenkinsová je už oblečená. Leží na zádech na posteli. Vypadá znuděně. „Ale co se týče Jenkinsové, všichni máme stejnou otázku. Benimu je mnohem lépe a ti další tři se téměř úplně uzdravili. Co se s ní stane? Nemůžeme ji držet zavřenou v tom pokoji navždy.“ Promnu si bradu a zakroužím krkem, abych ho uvolnil. „Dnes večer s námi povečeří.“ „Co jsi to řekl?“ „Slyšel jsi mě. Chci ji v jídelně. Uvidíme, jak se bude chovat.“ „Děláš si srandu, že?“ Luna vyskočí a přistoupí k nám, zamračená. „Co máš s tou ženskou, Zeldricu? Snažíš se z ní udělat jednu z nás, nebo se jí jen snažíš zalíbit, abys jí mohl vlézt do kalhotek?“ Povzdechnu si a – jak se hodí – Lagos se rozhodne opustit kancelář a nechat nás samotné. Luna to nese špatně, že s ní nechci spát od té doby, co přišla Jenkinsová. Mohl bych to svést na její nestabilní mysl, ale ve skutečnosti je to prostě Luna, jak ji znám. Moje mysl je příliš zaměstnána mou novou hračkou, než abych věnoval pozornost staré. „Existuje nějaký důvod, proč bych se ti měl zpovídat ze svých rozhodnutí? Protože pokud ano, rád bych si ho poslechl.“ „Ale no tak, Zeldricu! Jo, ta holka je sexy, ale…“ Zvednu ruku, abych ji umlčel. „To není tvoje věc. Starej se o to, abys pořádně dělala svou práci, a zbytek nech na mně, ano?“ „Teď mě urážíš,“ zasyčí a zkříží ruce. „Kdy jsem to kdy zkazila?“ „Jsi si naprosto jistá, že všechny záběry příjezdu sanitky k pozemku byly vymazány? Policie by to mohla vystopovat zpět k nám.“ „Každý jeden záznam. Ještě něco?“ „Ano, chci, abys byla ve střehu pro případ, že budeme muset zachytit další zásilku od Urriagy.“ „Plánuješ mu dál krást zboží? Nebude mít radost.“ Pokrčím rameny a ušklíbnu se. Přesně to chci. Chci, aby šli po mně a dělali chyby. To je jediný způsob, jak se dostanu dost blízko k Leonardovi Urriagovi, abych mu mohl vrazit kulku do čela. Pak si vezmu jeho muže – alespoň ty, kteří se rozhodnou mě následovat – a využiji jeho infrastrukturu k rozšíření podnikání.