Lagos Když vstoupím do svého dětského pokoje, mám pocit, jako by se čas zastavil. Vzpomínky se mi valí do mysli jako nezastavitelná, zběsilá kaskáda, zvláště ty na poslední noc, kterou jsem tu strávil, těsně předtím, než jsme uprchli. Bylo mi devatenáct a nemůžu říct, že bych byl šťastný. "Jsi v pořádku?" ptá se Ness. Zatřesu hlavou, abych se soustředil na přítomnost – tady, v téhle ložnici, se sv