Strávím neklidnou noc ve svém novém pokoji. Když hodiny ukazují sedm, ozve se zaklepání a dveře se otevřou dřív, než stihnu cokoliv říct. Zamračím se a v duchu si poznamenám, že si sem musím nějak obstarat zámek. „Ach! Už jsi vzhůru.“ Do pokoje vpadne ta samá žena, co mě včera oblékala. „Už máš zpoždění, miláčku.“ „Sedm?“ zeptám se a znovu se podívám na hodiny. „Sedm je pozdě?“ „Tady se vstává v p