Daniel mě nepustí z ruky, sotva se vrátíme do domu. „Danieli,“ vydechnu podrážděně a snažím se mu vytrhnout ruku, zatímco mě táhne chodbou. „Pusť mě – chceš mě snad žalovat?“ Jen po mně hodí pohled přes rameno, mlčky, a už stojíme u dveří do otcovy pracovny. Dvakrát hlasitě zaklepe. Povzdechnu si a s otráveným výrazem zavrtím hlavou, zatímco čekáme. Upřímně řečeno, ne že by mi Daniel připadal směš