Když jsem usoudila, že ani jedna z prvních sedmi zásuvek není to pravé ořechové – a abych byla upřímná, připadám si už jako vybíravá Zlatovláska, co si stěžuje, že je něco „moc horké“ nebo „moc studené“ – vrhnu se na osmou. Pohyb rukou mi ztuhne, když ji otevřu a spatřím tu nejjemnější noční košilku barvy šedé oceli. Slabě vydechnu, vytáhnu ji za tenká ramínka a podržím ji ve vzduchu. Na rozdíl od