Nemůžu si pomoct. Otočím se k Ivanovi a z mých rtů se vydere tiché zasténání, které okamžitě utne jeho polibek. Líbám ho, dychtivá, až zapomínám dýchat. Hladová po něm, po jeho radosti, smíchu, lehkosti a vtipech – po tom, jak mi dovoluje utéct od všeho a ztratit se v něm. Ivanovy rty jsou žhavé a obepínají ty moje, jeho paže mě drží pevně a jeho tělo se kroutí, vtahuje mě do svého objetí, až jsme