Ve třetím roce v psychiatrické léčebně se asistentka sestry zamračila, když kráčela po chodbě a odkopávala duševně nemocné pacienty, kteří se tísnili dohromady a hráli hru na skládání lidí. Jakmile se s pokřivenými výkřiky rozprchli, odhalila se žena úplně dole v hromadě, stočená a nehybná. Její vlasy byly rozcuchané, zakrývaly jí obličej a její oči byly prázdné, když uslyšela drsná slova asistentky sestry nad sebou. "1030, máš návštěvu z domova. Vstaň a umyj se." Domov... mluvila o rodině, která ji hodila do této psychiatrické léčebny a nechala ji tam tři roky? Už to nebyla její rodina. Když asistentka sestry viděla, že žena zůstává nehybná, jako mrtvé tělo na zemi, netrpělivě ji popadla za vlasy a vytáhla ji nahoru. "Snažíš se umřít? Neslyšíš mě?" Yunice Saundersová si oběma rukama objala hlavu, když ji sestra hrubě táhla za límec do koupelny. Sestra pustila sprchu s vysokým tlakem a stříkala Yunice, která se krčila v rohu, způsobem, který připomínal, jak se chovali ke zvířatům v kleci. O dvacet minut později byla Yunice odvedena do návštěvní místnosti. "Pane Owene, 1030 je tady, aby vás viděla." Yunicein prázdný pohled se přesunul k muži sedícímu na pohovce. Měl sepjaté ruce, lokty opřené o kolena, a na tváři měl zamračený výraz, který naznačoval podráždění a těžké emoce. Byl to její druhý starší bratr, Owen Saunders. Když se Yunice narodila, její matka a otec se pohádali a po porodu matka v záchvatu vzteku opustila dům. Její otec ji marně hledal a zemřel, když jí bylo 13 let. Později se o rodinu starali Oscar Saunders a Owen. Tenkrát se zapřísahali, že dokud budou naživu, nikdo ji nebude šikanovat. Nyní, když znovu viděla tuto známou tvář, Yunice pocítila ostrou bolest na hrudi, ale její pohled chladně klesl. Křivda byla skutečná, ale stejně tak i zášť. Owen se o ni už nestaral a osobně ji poslal do psychiatrické léčebny. Owen se také podíval na Yunice. Cestou sem si představoval, že po třech letech odloučení si jistě uvědomila své chyby a poslušně se vrhne do jeho náruče a požádá o odpuštění. Ale ona to neudělala. Stála tam s chladným výrazem. Přišel sem plný radosti, očekával, že přivede svou sestru zpět domů, ale ona ho ani nepozdravila. Owen chtěl vstát a obejmout ji, ale zaváhal a promluvil podrážděným tónem. "Elsie se ti stýská. Prosila mě, abych tě přivedl domů. Ode dneška můžeš opustit psychiatrickou léčebnu." Když konečně dostal od Yunice reakci, Owenův tón se změnil. "Ale je tu podmínka. Jakmile se dostaneš domů, nesmíš dělat Elsie potíže." Yunicein obličej poklesl. Opravdu si mysleli, že pokud nebude dělat Elsie Whiteové potíže, všechno doma se vrátí do normálu? Byla to Elsie, kdo se podílel na tom, že ji poslali do psychiatrické léčebny. Před pěti lety policie vrátila její matku, která byla 15 let nezvěstná, spolu s Elsie, která byla o rok mladší než Yunice, rodině Saundersových. Yunice se pak dozvěděla, že její matka byla unesena obchodníky s lidmi a odvezena do hor a Elsie byla dítě, které byla nucena porodit. Jinými slovy, Elsie byla její nevlastní sestra. Rodinné setkání hluboce dojalo Oscara a Owena a přijali Elsie bez jakékoli zášti a chovali se k ní jako k vlastní sestře. Yunice zpočátku jednala s Elsie celým svým srdcem, chtěla nahradit ztracený čas. Ale Elsie jí neustále intrikovala za zády a neustále ji obviňovala. Aby nerozrušila své bratry a nezpůsobila matce nepříjemnosti, Yunice to vždycky vydržela. Až do doby před třemi lety, kdy byla uvězněna v ohni a Elsie trvala na tom, že se vrhne dovnitř, aby ji zachránila. Než je Owen našel, vytrhl Yunice plynovou masku z obličeje, aby ji dal Elsie. Owen vynesl Elsie z ohně bez váhání a nechal Yunice, která byla téměř v bezvědomí, za sebou. Poté Elsie vyprovokovala Yunice tím, že úmyslně vběhla do ohně, aby zjistila, koho Owen zachrání. Rodina Saundersových potřebovala jen jednu dceru; ta, která nebyla milována, byla navíc. Yunice odhalila Elsie před všemi, ale Elsie se jen s vzlykem vrhla do Owenovy náruče a všichni spěchali utěšit Elsie a nazývali Yunice krutou a nevděčnou. Nakonec se Elsie úmyslně bodla, když držela Yunice za ruku. Rodina ji viděla držet nůž a všichni si mysleli, že je blázen, a tak ji poslali do psychiatrické léčebny. Když Owen viděl Yunicein hořký výraz, pocítil, jak v něm stoupá hněv. Přišel jí pomoct, přivést ji domů, ale ona se stále chovala tak nevděčně a pasivně agresivně. Nechce odejít? "Snažíš se zůstat v psychiatrické léčebně a užívat si tam dobrého života?" "Dobrý život" v psychiatrické léčebně? Yunice byla ohromena. Má vůbec tušení, jaké to tam je? Je to plné bláznů! Šílených lidí, které nemohlo ovládat ani právo, ani obecná slušnost! Tito lidé mi mohli roztrhat šaty, šťouchat mě do obličeje zadní stranou lžíce a milovali hrát skládání lidí. Hromada z nich by mě rozdrtila pod tíhou svých těl, stlačovala mi hrudník a boky a dusila mě do temnoty. I kdyby mě nějaký blázen zabil, nebyli by za to zodpovědní! Za boží milosti. Samozřejmě, Owen by o tom nic nevěděl, protože ji tři roky nenavštívil. Pravděpodobně si myslel, že v psychiatrické léčebně klidně odpočívá, leží a užívá si lenošení. Znala Owena příliš dobře – myslel si, že je lhářka a blázen. Bez ohledu na to, kolik by toho vysvětlila, i kdyby mu ukázala jizvy, nevěřil by jí. Myslel by si, že je to všechno součást jejího představení. A sestry v psychiatrické léčebně by nepřiznaly, že dovolily pacientům, aby ji šikanovali. Yunice si to už s Owenem mnohokrát ověřila. Stěžovat si zaujatým lidem bylo prostě hloupé. Když Owen viděl, že se Yunice stále chová lhostejně, cítil se ještě podrážděnější. "Vidím, že tvoje šílenství ještě není vyléčeno. Plánuješ se pomstít Elsie, až půjdeš domů?" Owen chtěl slyšet, jak Yunice přiznává své chyby, ale její chladný postoj ho dusil. V záchvatu hněvu kopl do konvice s čajem poblíž něj a poslal ji klouzat směrem k Yunice. Z konvice vylétly jiskry a Yunice uskočila zpět, její tvář byla plná strachu, když si schovávala ruce za zády. Owen vyštěkl: "Pokud se odvážíš chytit uhlíky, uvěřím, že jsi vyléčená, a můžeš odsud odejít." Implikace byla jasná – pokud by se neodvážila dotknout se ho, znamenalo by to, že není vyléčená, a musela by zůstat na další léčbu. Po požáru před třemi lety si Yunice vyvinula strach z ohně. Owen si všiml strachu v jejích očích a trochu se mu ulevilo. Věděl, že se nejvíc bojí ohně a bolesti, takže by se neodvážila po něm sáhnout. Dokud slíbí, že už Elsie neublíží, odpustí jí. Právě když si to myslel, Owenovi se rozšířily oči šokem, když Yunice najednou sáhla do ohně. "Kdo ti řekl, abys to doopravdy chytila?" Owen se vrhl a odtáhl její ruku. Yuniceina dlaň byla tak ošklivě popálená, že krvácela! Když viděl, jak zatíná zuby a snáší bolest, třesoucí se agónií, Owen zamrzl. Nejvíc se bála bolesti. I když se jako dítě jen poškrábala na ruce, plakala a nutila ho, aby ji utěšoval. Jak může snášet tak silnou bolest beze slova? Mladší sestra, kterou dvacet let rozmazloval, už nehledala jeho útěchu. Owenovi se sevřelo srdce. Byla to jeho nejmilovanější sestra… Jak by se o ni nemohl starat? "Bolí to?" Yunice stáhla ruku a schovala ji za zády, její hlas byl chladný. "Už je mi líp. Už nejsem blázen. Můžu opustit nemocnici?" Owen se hluboce zamračil a rozzlobeně řekl: "Přišel jsem tě vyzvednout z laskavosti a ty se vztekáš a chováš se pasivně agresivně. Bodla jsi Elsie a my jsme tě neposlali do vězení. Byli jsme dost laskaví a teď si stěžuješ? Myslíš si, že tě budu hýčkat jako dřív jen proto, že si ubližuješ?" Jeho hněv vzplanul a otočil se, aby opustil psychiatrickou léčebnu. "Pokud chceš odejít, jdi."