V odhodu Owenovi nezáleželo na tom, že Yunice nebude následovat. Byla dost zoufalá na to, aby se chytila žhavého uhlí, takže v žádném případě nebude tak malicherná, aby zůstala pozadu. A skutečně, Yunice vyšla z psychiatrické léčebny. Způsob, jakým kráčela, byl trochu zvláštní. Jednou rukou si držela břicho, ramena měla shrbená a nohy se zdály příliš těžké na to, aby je zvedla. Řidič Bobby cítil, že něco není v pořádku. "Pane Owene, slečna Saundersová nevypadá dobře." Owen zvedl zrak a chladně se ušklíbl. "Jen hraje divadlo, snaží se, abych se o ni strachoval. Příliš jsem ji rozmazlil, a teď si myslí, že když bude hrát slabou, má právo na všechno." I když mluvil pohrdavě, nemohl si nevšimnout, jak moc zhubla, jak bledá je její pleť a jaká zranění má na rukou… Dobře. Jakmile nastoupí do auta, vezme ji do nemocnice na prohlídku, jen aby nemoc nepoužívala jako výmluvu k tomu, aby s ním znovu manipulovala. Ale než mohl tuto myšlenku uskutečnit, Yunice se, i když viděla jeho auto, najednou otočila a vyrazila opačným směrem. Snažila se utéct! Yunice neměla v úmyslu se vrátit k rodině Saundersových! Elsie musela nastražit past a jen čekala, až do ní vejde. Vracení se teď by bylo jako vrhnout se do jámy utrpení! Už od rodiny Saundersových nic nechce. Její prioritou bylo nahradit si doklady a zmizet, aby mohla začít znovu sama! Ale její tělo bylo příliš zničené. Vnitřní zranění od těch bláznů tam vzadu si vybrala svou daň. Každý krok, který udělala, byl jako znovuotevření rány. Yunice těžce dýchala, čelo měla orosené studeným potem, a přesto se sotva dostala daleko, než ji Owen strhl zpět. "Ach!" Yunice ostře vykřikla, když ztratila rovnováhu a tvrdě dopadla na zem. Ta čirá agónie v jejím křiku Owena vyděsila. Zmrzl a zíral na Yunice, která se svíjela na zemi a držela se za hlavu, jako by se připravovala na bití… Ale on ani nic neudělal. Zamračeně si ji prohlédl, ale nepohnul se, aby jí pomohl vstát. "Pokud si myslíš, že útěk mě donutí se strachovat, mýlíš se." Při zvuku Owenova hlasu se Yunice konečně odvážila spustit ruce. Správně… tohle není psychiatrická léčebna. Nikdo mě tu nebude pronásledovat a bít. Owen řekl zamračeně: "Právě teď v systému ani neexistuješ. Bez dokladů si nemůžeš ani koupit jízdenku." Žádné peníze, žádný telefon, žádné doklady… Neměla kam jít. Ať se jí to líbí nebo ne, musela se spolehnout na rodinu Saundersových. "Neexistuju?" Yunice byla nejprve zmatená, ale pak se jí rozšířily oči, když si uvědomila, co se děje. Elsie byla nemanželská. Když ji jejich matka přivedla zpět z hor, nemohla předložit rodný list ani žádné informace o jejím otci. Kvůli tomu byla Elsie od té doby, co se připojila k rodině Saundersových, duchem v systému. Nemohla se zapsat do školy, nemohla si koupit letenku a sotva se odvážila vyjít ven. Její původ byl skvrnou na její existenci. Byla ubohá, nevinná. Takže se celá rodina snažila, aby jí to vynahradila. I Yunice udělala totéž. A teď… Yunice se hořce zasmála. Právě to, co kdysi u někoho litovala, se nyní stalo její vlastní realitou. Owen, když viděl její reakci, si uvědomil, že to pro ni bude těžké přijmout. Dřepl si a začal vysvětlovat: "Poté, co tě přijali do psychiatrické léčebny, se Oscar obával, že čím déle zůstaneš, tím horší bude tvá pověst. Takže nechal Elsie, aby převzala tvou identitu – chodila do školy jako ty, účastnila se banketů jako ty. Vyrůstala v horách, Yunice. Když poprvé dorazila k nám domů, ani nevěděla, co je to jahoda. Věděla, že je od tebe světelné roky vzdálená, a bála se, že tě na veřejnosti ztrapní. Proto studovala dlouho do noci, dokud více než jednou nezkolabovala vyčerpáním. Udělala to všechno pro tebe. Nebuď nevděčná a nezraňuj její city." Owen se zamračil, jeho výraz byl plný zklamání, jako by Yunice byla ta nerozumná. Yunice se zasmála bez humoru. "Takže teď, když mi je lépe, může mi vrátit moji identitu?" Už znala odpověď. Elsie strávila roky budováním své pozice pod jménem Yunice. I kdyby ji ochotně vrátila, lidé, se kterými si vybudovala kontakty, by v Yunice viděli jen podvodnici, která ji šikanuje. Už věděla, že svou identitu nikdy nezíská zpět. Přesto se nemohla ubránit hořkosti a odporu. Chtěla slyšet Owenovu odpověď. Jak se dalo očekávat, Owen vyštěkl. "Právě jsem ti všechno vysvětlil, a ty se staráš jen o sebe. Ani jednou ses nezeptala, jak se má Elsie. Tři roky léčby v psychiatrické léčebně, a ty jsi pořád stejně sobecká!" Owen ztratil poslední zbytky trpělivosti. "Psychiatrická léčebna je hned tady. Pokud se nechceš vrátit domů, vrať se dovnitř!" S tím se otočil a nastoupil do auta. Řidič Bobby zaváhal. "Pane Owene, opravdu necháme slečnu Saundersovou za sebou?" Owen se ujistil, že ho Yunice slyší. "Byl jsem na ni příliš hodný, proto se z ní stala nevděčná spratka! Nech ji trochu trpět, možná pak konečně pochopí, co znamená laskavost." S tím zavřel okno a chladně nařídil: "Jeď." Když auto rodiny Saundersových odjelo, Yunice se na něj ani nepodívala. Donutila své zničené tělo, aby se pohnulo, a otočila se, aby se naposledy podívala na psychiatrickou léčebnu. Nikdy, nikdy se tam nevrátí. Znala cestu domů. I bez dopravy se mohla vrátit pěšky. Přesto dvě hodiny poté, co Owen dorazil domů, po ní nebylo ani stopy. … Na hřbitově Yunice klečela na zemi a tiskla obličej k chladnému náhrobku a vzlykala. "Tati, tak moc mi chybíš… Kdybys věděl, že tvoje dcera nemá kam se vrátit, zlomilo by ti to srdce. Tati, obejmi mě, prosím… Owen a máma mě už nemají rádi. Objímají jen Elsie. Usmívají se jen na Elsie…" Yunice se držela náhrobku a zabořila čelo do fotografie svého otce, ale kámen zůstal mlčet. Stejně jako nikdy nedostane útěchu, po které touží. Nevěděla, jak dlouho plakala. Teprve když jí slzy úplně uschly, začala se uklidňovat. Otřela si obličej hřbetem ruky a pak rukávem očistila prach z náhrobku. "Tati, postarám se o sebe. Neboj se." S tím začala hrabat v zemi před hrobem. Když jí ruce nestačily, použila kámen, aby vypáčila jednu z dlaždic. Pod kamenem byl dutý prostor obsahující krabici. Rodina Saundersových pocházela z dlouhé linie lékárníků, ale když přešli do nemocničního podnikání, tradiční medicína byla postupně vyřazována. Rodinné lékařské texty se však stále předávaly z generace na generaci. Když byla Yunice malá, její otec si všiml jejího okouzlení starověkou medicínou a odkázal jí všechny knihy. Poté, co zemřel, desetiletá Yunice je tajně ukryla sem. Tenkrát si naivně myslela, že pokud se její otec bude pod zemí nudit, bude mít alespoň co číst. Nikdy nečekala, že se jednoho dne její dětinské rozhodnutí stane jejím posledním zbývajícím majetkem. Uvnitř krabice nebyl jen starověký lékařský rukopis; byla tam také pilulka Bovine Bezoar a to pravá. Správná pilulka Bovine Bezoar by mohla zachránit život v kritickém okamžiku. Původní receptura vyžadovala rohovinu nosorožce, ale protože byla rohovina nosorožce zakázána, pozdější verze používaly místo toho rohovinu buvola, což výrazně snížilo její účinnost. Ale ta, kterou Yunice vlastnila, byla vzácná, původní receptura. Její tělo bylo v nepořádku. Neměla peníze, žádné doklady, žádný způsob, jak se dostat k nemocniční léčbě, a žádný přístup k lékům. Takže si ukousla kousek pilulky a spolkla ho. Zbývající kus pečlivě uložila. Rychle si prohlédla okolí. Nikdo nebyl poblíž. Zbytek svých věcí pohřbila zpět do země. Elsie se o tom nikdy nesmí dozvědět. Jinak by Owena sladkými řečmi přiměla, aby jí všechno vzal. Právě když dokončila zakrývání hrobu, promluvil za ní známý, ale neznámý hlas. "Věděl jsem, že tu budeš."