Ten pohled toho muže byl příliš chladný, plný ostražitosti a nepřátelství, jako jedovatý had číhající ve tmě, odhadující nebezpečí. Jasně jsem mu pomohla, tak proč se na ni takhle díval? Cítil se uražený, neschopný snést to ponížení? Yunice instinktivně ustoupila, sklonila hlavu, aby si upravila oblečení, a úmyslně ignorovala jeho pohled. Bez její podpory se muž zdál na nohou nejistý a musel se opírat o černou hůl skrytou za ním. Yunice neměla v úmyslu se do toho plést, ale muž vyzařoval urozenost od hlavy až k patě. Jeho postavení bylo zjevně neobyčejné. Lidé, kteří ho zajali, evidentně nechtěli žádné svědky. To znamenalo, že já, jako očitý svědek, bych do toho mohla být také zatažena. Dnes jsem se vyplížila ven a nechtěla jsem nic jiného než se vyhnout problémům, takže pomoci mu bylo svým způsobem pomoci sobě. Naštěstí byl ten muž zmrzačený. Bez ohledu na to, co plánoval udělat, pokud bych jen popadla bankovní kartu a utekla, nebyl by schopen mě chytit. Jak se dalo očekávat, nepronásledoval ji. Yunice uvolnila krok. Nyní měla její mysl konečně čas zpracovat, co se stalo. Mužova tvář jí proběhla pamětí, a kromě toho, že jí připadala povědomá, si všimla ještě něčeho jiného. ... Na jeho vůni bylin bylo něco zvláštního. Yunice se tím však nezabývala. Místo toho spěchala do aukčního domu, aby si vzala krabičku pilulek Alphasirox, než si koupila nový telefon a SIM kartu, která nevyžadovala registraci ID. V tu chvíli byli Owen a Lily stále v nemocnici. V nemocničním pokoji Giana uklízela denní potřeby a mumlala si: "Kdyby se paní Saundersová vrátila dříve, paní Elsie by neonemocněla. Teď musí zůstat v nemocnici ještě několik dní..." Owen se zamračil a podíval se směrem k chodbě, ale Yunice nikde nebyla. Rozzlobeně vyštěkl: "Je bezcitná! Jak moc cenné jsou její nohy, že ani nepřijde na návštěvu?" Lily měla oči červené únavou. Když utírala Elsie ruce, snažila se Yunice bránit: "Právě se vrátila domů. Možná je unavená. Nebuď na ni tak tvrdý." Owen se ušklíbl: "V psychiatrické léčebně měla dobré jídlo a spánek. Jak moc může být unavená?" V této domácnosti se matka musela starat o každodenní potřeby všech; Elsie musela studovat a pracovat místo své neschopné sestry; Oscar byl zaneprázdněn výzkumem v zámoří a neměl čas se vrátit domů; a já sám jsem musel řídit nemocnici a vydělávat peníze pro rodinu. Nikdo z nás se neodvážil říct, že je unavený. A přesto si Yunice, která promrhala rodinné peníze a lenošila v psychiatrické léčebně, troufala říkat, že je vyčerpaná? V tom okamžiku vesele přišla Giana s krabičkou v ruce. "Pane Owene, tento náhrdelník musí mít obrovskou cenu! Je tak krásný!" Vzala náhrdelník z krabičky a otočila se k Elsie. "Pomůžu ti ho nasadit!" Elsie si myslela, že je pro ni, a byla nadšená a radostně se posadila. Ale než si ho stihla nasadit, Owen si najednou něco uvědomil. Když viděl, že náhrdelník má být dán Elsie na krk, vyhrkl: "To je pro Yunny!" Giana zamrzla. Lily byla nejprve zaskočena, pak se jí mírně zamračilo obočí, jako by na něco přišla. Elsie zrudla v obličeji rozpaky a spěšně odstrčila Gianiny ruce. Owen se také cítil trapně. Aby to urovnal, řekl: "Elsie, tenhle není cenný. Koupím ti příště lepší." Elsie si závistivě povzdechla. "Nejde o cenu; jde o sentiment, který za tím stojí. Tento přívěsek má tři hvězdy - dvě velké chrání menší uprostřed, stejně jako ty a Oscar pečujete o svou sestru... Přála bych si, abych mohla být součástí toho pouta, ale vždycky budu outsider." Owen jí cvrnkl do čela a chlácholil ji: "Proč se s ní srovnáváš? Oscar a já se staráme nejvíc o tebe." Elsie se podívala na náhrdelník, který Owen ledabyle strčil do kapsy, a její výraz potemněl. Kdyby se o mě opravdu starali, dali by mi ten náhrdelník, abych měla radost. Ale Owen už vstal a zavolal Gianu ven. Na chodbě Owen chladně zíral na Gianu. "Raději si pamatuj - jsi jen hospodyně. Pokud to znovu přeženeš, sbal si věci a odejdi." Giana se cítila ukřivděná a snažila se argumentovat: "Ale v minulosti byly dary od vás a pana Oscara vždy pro paní Elsie..." Owen ji ostře přerušil: "Mám jen jednu sestru?" Giana chtěla zmínit, jak jí Yunice ukradla telefon, ale Owen už byl příliš podrážděný na to, aby poslouchal. "Jdu domů pro nějaké oblečení pro Elsie." Když se vrátil do sídla Saundersových, svítila světla, ale Yunice nikde nebyla. Elsie je tak nemocná, a přesto Yunice může klidně spát? Owen šel zaklepat na Yunice dveře. Klepal celou minutu, než se konečně zevnitř otevřely. Yunice měla na sobě oversized tričko, ještě vlhké po nedávné sprše. Když se na ni Owen podíval zblízka, konečně si všiml něčeho zvláštního - Yunice měla nepřirozeně bledý obličej a zhubla. Oversized tričko na ní viselo, takže vypadala jako křehká papírová panenka. Pak ho něco napadne. Kolem ní se vznášel slabý závan rozkladu. Dívka ve dvaceti by měla být živá. Vlasy jsou hladké a splývavé, pohyby lehké a živé, obličej je teplý s jemným úsměvem a má pár jasných očí. Jako Elsie. Ale Yunice taková nebyla. Chodila pomalu, sotva zvedala nohy, její pohled byl skleslý. Její ruce se váhavě tiskly na břicho, záda měla shrbená. I sedmdesátiletá žena měla víc energie než ona. Elsieina půvabná image probleskla Owenovi myslí a frustrovaně vyštěkl: "Tohle není psychiatrická léčebna. Přestaň se chovat jako stará paní na procházce! Narovnej záda!" Yunice se zamračila. Moje vnitřní zranění už způsobovala bolest a pohyb to jen zhoršoval. Dříve na černém trhu jsem se příliš namáhala, abych spolupracovala s tím mužovým divadlem. Už to bylo v agónii. Pokusila se vysvětlit: "Nemůžu se narovnat; je to příliš - " Než stačila doříct "bolestivé", Owen ji popadl za ramena a násilím jí narovnal postoj a odmítl jí dovolit držet se za břicho. Když viděl, jak jí z bolesti bledne obličej a bojuje proti němu, Owen ji stále nechtěl pustit. Tvrdohlavě ji chtěl donutit, aby se vrátila ke svému starému, sebevědomému já. "Říkám, že to bolí! To bolí!" Yunice Owena odstrčila, lapala po dechu a měla chladné oči. Owen o dva kroky zakopl zpět, překvapeně se chytil zárubně dveří pro oporu. "Owene! Yunice! Nehádajte se!" Elsie se zakuckala do rukou, když spěchala s Lilyinou pomocí. Owen se vzpamatoval a vyštěkl na Yunice: "Kde to bolí? Ruce? Nohy? Ukaž to všem! Jinak si lidé budou myslet, že tě šikanuju!" Yunice neměla žádná viditelná zranění. Psychiatrická léčebna byla zběhlá v mučení lidí bez zanechání vnějších zranění, aby si toho členové rodiny nevšimli. Yunice chladně odpověděla: "Mám vnitřní zranění způsobující pomalé krvácení. Pokud chceš vidět moje rány, musel bys mě rozříznout a vytáhnout je ven na ukázku." Zvedla pohled, její oči zamrzly. "Troufl by sis podívat?" Lily okamžitě zčervenaly oči. Zadusila se a řekla: "Yunny, tvůj bratr se o tebe stará. Nikdy by ti neublížil. Když budeš říkat takové věci, jen mu zlomíš srdce!" Z očí jí vyhrkly slzy, když instruovala Gianu: "Připrav auto. Vezeme Yunny do nemocnice, pro případ, že by jí opravdu nebylo dobře." Neočekávaně byl Owen stále tvrdohlavý. "Yunice, naše rodina vlastní nemocnici. Přemýšlej, než budeš lhát! Vnitřní krvácení způsobuje nesnesitelnou bolest, a přesto jsi ani jednou nevykřikla a stále máš sílu mě odstrčit? Myslím, že si to jen vymýšlíš!"