Na několik vteřin se Biance v hlavě rozhostilo prázdno.
Zamračila se a v duchu si vynadala za svou slabou vůli.
*Bianco, nezapomeň, máš Jeana!*
*Jean je jediný muž, ke kterému můžeš něco cítit!*
„Jsi teď se mnou. Jak můžeš být duchem nepřítomná?!“ Muž jí prudce odhrnul bílý plášť.
Na rtech ucítila vlhký a hřejivý dotek.
Pak sklonil hlavu a políbil ji do vlasů. Po dlouhé chvíli jí hlubokým hlasem s
