„Nehodíme se k sobě,“ přinutila se Bianca podívat mu do očí a pronesla to vážně. Jedině tak mohla být její slova uvěřitelná. V uplynulých dvou dnech ji neustále přemáhal pláč a propadala hluboké sklíčenosti. Nyní se v jejích očích usadil trvalý smutek. A právě díky té stálosti smutku v jejím pohledu, když se na někoho pevně zadívala a něco řekla, působilo to věrohodně. Luke sklopil zrak a zadíval