Biančiny tváře, jež už nabyly své obvyklé barvy, se opět zarděly sytou červení. „Ne, jsem v pořádku.“ Jemně svraštila čelo a pokusila se vymanit z jeho sevření. Znovu z něj začalo sálat horko. Obávala se, že to nevydrží a opět ztratí nad sebou vládu. Její síly však na únik nestačily. Byla přimáčknuta k okraji postele. Mužova ruka sjela níže. Hleděla na něj s hrůzou, protože netušila, co se chystá