„To není pravda...“ Biančinou první reakcí bylo zapírání. „Ty se mi odvažuješ lhát do očí? Jestli ne ty, tak kdo číhal za zdí, kdykoli měl volnou hodinu, a jako blázen zíral na hřiště vedlejší střední školy?“ Claudia mluvila o minulosti bez zábran. Bianca si na svá středoškolská léta stále pamatovala. Vždycky dlouho a zasněně hleděla na krásné scenérie i lidi. Když chodila na základní školu, tím,