Oči se mi prudce otevřely. Nemělo smysl předstírat, když věděl, že jsem vzhůru. A jak jinak, stál přímo přede mnou a upřeně se mi díval do očí. Cukla jsem sebou. Rozsvítil tlumené světlo, takže jsem teď viděla stůl uprostřed místnosti, jednu židli naproti němu, druhou povalenou na zemi, popraskané béžové stěny s červenými skvrnami, o kterých jsem doufala a modlila se, aby nebyla krev, a šváby. Tol