"Co tu děláš?" Oči dokořán, zvedla jsem se z gauče a prohlížela si ho. Měl na sobě pořád pracovní oblečení. Uplynuly sotva dvě hodiny od našeho rozhovoru a cesta sem normální rychlostí trvá tři. Měl schůzku. Nemohl přece zrušit schůzku a uhánět sem po našem telefonátu... Nebo mohl? "Kde máš vychování, Sofie?" Zamyslel se. "Posuň se. Pozvi mě dál." Zamračila jsem se na něj. "Gabrieli, co tu děláš?"