„S-Sofie,“ pozdravil mě Sam, když k nám váhavě přišel, očima upřenýma jen na mě. „Same,“ oplatila jsem mu pozdrav. Mám ho obejmout? Mám mu podat ruku? Trapné, jen jsem tam stála. „J-jak se máš?“ „Jsem v pořádku,“ odpověděl. Zíral na mě. Zíral na mě, jako by pro něj zbytek světa zmizel, a vina, která měžírala zevnitř, mě fyzicky bolela. „Vdala ses.“ Pokusila jsem se o malý úsměv. Nic z toho nevyšlo