Od ostrého, šedého obleku, který měl ten muž přede mnou na sobě, až po vlasy dokonale upravené teplem a gelem do posledního pramínku, křičel peníze. A nezapomeňme na ten úsměv na jeho rtech... tak domýšlivý, tak zkažený. Nechtěla jsem s ním mluvit, ale zdálo se, že by tu mohl být kvůli Gabrielovi. Věnovala jsem mu malý úsměv, jen takový, který vypadal zdvořile. "S čím vám mohu pomoci?" "Pomoci mi