Otevřela jsem oči a zachvěl mě mráz, ale byl pryč. Složka, pro kterou si přišel, ležela nedotčeně na stole a na rtech mi pohrával duch úsměvu, protože jeho vůně se stále vznášela kolem mě. V momentě, kdy jsem si uvědomila, co se právě stalo, mě realita kopla do zadku. Nemůžu se usmívat, když myslím na Gabriela. Nemůžu a ani se neusmívám. Byl hrubý a v tomhle domě nestrávil jedinou noc od té doby,