Kapitola 11 Rin Strávila těch šest týdnů zařizováním si nového života daleko odtud, daleko od Hustonu v Texasu, kde by ji mohl spatřit a uvědomit si, že neudělala to, co chtěl, místa, které si sama vybrala, a místa, kde už ho nikdy nebude muset spatřit ani o něm slyšet, přesně tak, jak chtěla ona, ne jak chtěl on. Calvin ji možná chtěl poslat do zámoří, na místo, kam nikdy nejezdil, ale ona se tam nechystala. Mohla ho však nechat si myslet, že se tam chystá. Nebylo by to ani tak těžké. Uviděl by ji vejít na to mezinárodní letiště, možná by se ani neobtěžoval, ale měla pocit, že se bude dívat, aby se ujistil, že odletěla. On se však nemohl dostat za bezpečnostní kontrolu, takže jakmile byla za ní a uvnitř samotného letiště, bylo už jen na ní, co se sebou udělá. Rin strávila ty týdny hledáním malého klidného srubu v horách, nejen za městem, ale daleko od jakéhokoli místa, které bylo v jeho texaské sféře vlivu. To setkání na schodišti, jeho slova, že i po rozvodu bude stále jeho. Pochopila, že to znamená, že ji může vždy ovládat, protože na to má peníze. Nechápala, proč musí být tak krutý a nutit ji pryč. Jednoduché vyrovnání, jak uvedl, když uzavřeli dohodu, by stačilo. Ale ne, on byl miliardář a musel mít kontrolu nad všemi kolem sebe, včetně jí. Nemohla tu zůstat, ani být nikde, kde byl on, protože by, věděla to, našel způsob, jak ji přimět odejít, aby dostal, co chce. Což s největší pravděpodobností bylo dostat ji pryč od ženy, kterou našel a myslel si, že je ta pravá. Už si zařídila změnu jména, oběhala všechno a získala všechny potřebné doklady. Stačilo je jen podat po rozvodu. Do té doby to nemohla udělat. Soudní jednání si zařídila na den, kdy měla odletět, jen později odpoledne. Všechno bylo v pořádku a zatím žádné problémy, které by jí zabránily legálně se stát jejím pseudonymem, Marilyn Riddleyovou, její iniciály by dokonce zůstaly stejné. Ne že by na tom záleželo. Mohla si to změnit na cokoli chtěla. Musela v uplynulém měsíci několikrát vyjet do svého budoucího nového města v Bedfordu ve Virginii, aby se podívala na dům a pozemek, který si koupila. Už to dala na Marilyn Riddleyovou, měla obchodní účet pod jménem autorky a dům byl nyní k němu připojen. Také už na ten účet převedla všechny své finanční prostředky. Rin tam odjela autem, ne letadlem. Nechtěla, aby někdo věděl, na jaké lety naskakuje a vyskakuje, a řekl to Calvinovi nebo se ho zeptal, proč jeho žena někam jezdí, a věděla, že by mohla dobře narazit na samotného Calvina. Hodně cestoval. I když v letech, kdy byli manželé, nikdy, pokud věděla, necestoval do státu Virginie. Takže to bylo dobré místo, kde se usadit a zmizet, přesně tak, jak to od ní chtěl; jenže ona to udělala po svém. Byla to solidní dvoudenní jízda tam a dva dny zpět, ale žila v Cliffside sama, a tak si toho nikdo nevšiml. Prohlédla si dům, na který složila zálohu. Stál na šesti akrech pozemku, krásný bílý dům ve venkovském srubovém stylu s pouhými dvěma ložnicemi, kolem kterého se vzadu vinul pěkný zurčící potůček a v lese byly pěkné turistické stezky s vodopády a divokou zvěří. Klidné odlehlé místo, kde mohla být někým úplně novým a nikdo by nevěděl, že je bývalou manželkou miliardáře. Bude jen Marilyn Riddleyová, autorka. Docela dost nakupovala. Jakmile jí minulý týden vložili peníze na účet, skutečně zaplatil čtyři miliony a cenovku, kterou měl dům. Pravděpodobně už nemusela pracovat, pokud nechtěla. Měla celý nový šatník a změnila svůj vzhled a styl, měnila všechno, aby se hodila do svého nového života, aby byla novým člověkem. Stála ve vstupní hale domu s jedním kufrem, když do domu přijel Calvin, aby ji vyzvedl. Dnes byl oblečený ležérně. Zdálo se, že nechce, aby ho někdo poznal, měl na sobě jen džíny a tričko. Sledovala, jak si posunul sluneční brýle nahoru na hlavu, aby mu seděly ve vlasech. "Rin." Pozdravil ji. Jeho oči se pak přesunuly na ni, měla na sobě plný make-up a vlasy rozpuštěné a rozložené kolem ramen ve velkých vlnách, stála na podpatcích a měla na sobě krásné splývavé šaty v délce trička. Měly jemný meruňkový odstín, s rukávy, které měly malé volánky. Byly na nich velké tmavé meruňkové květy smíchané s jemnými růžovými květy s černými a šedými rozmazanými listy. Byly elegantní a zároveň ležérní. "Pane Reevesi." Pozdravila ho a jeho oči vystřelily přímo na ni. Říkala mu Cale, když byli manželé. Calvin, jakmile podepsala ty rozvodové papíry, a teď, když to bylo dokončeno; od půlnoci včerejšího dne byla oficiálně jeho bývalou manželkou, takže pan Reeves byl pro jejich nyní neexistující vztah vhodný. "To je trochu formální, nemyslíš?" Podívala se na něj. Ne, nemyslela si to, položila klíče od domu na stolek ve vstupní hale vedle prázdné vázy, která by normálně byla plná květin. "Klíče od domu," prohlásila a pak vedle nich položila klíče od auta. "Ovladač garážových vrat je v autě jako vždy, nechala jsem všechno v domě vyprat a auto vám vyčistit." Řekla mu: "Zahradník tu bude pozítří, už jsem mu zaplatila, a pak se o to musíte postarat sám. Nechala jsem na jídelním stole seznam věcí, které budou vyžadovat vaši pozornost do dvou týdnů. Abyste dům udržovali." Natáhla se pro kufr a jeho ruka na něj dopadla. "Já to můžu vzít." Zamumlal: "Víš, Rin, nemusíš tohle všechno dělat." "Prostě ti vracím všechny věci, které jsi mi dal, ve stejném stavu, běžná zdvořilost teď, když jsme rozvedení. To je vše." Vyšla z domu a nasadila si sluneční brýle. Bylo brzy a slunce jasně svítilo. Naložil kufr a sedl si za volant svého Bentleyho a podíval se na ni. "Budeme pozdě, jestli brzy nevyrazíš." Řekla mu. "Máš pas a cestovní doklady?" Zeptal se, když zařadil rychlost a odjel s nimi z pozemku. "Ano." Prohlásila jednoduše: "Neboj se, do toho letadla nastoupím." Zamumlala a otočila se, aby se podívala z okna. "Vypadáš hodně jinak," poznamenal. "Ty šaty ti sluší." "Já vím." Odpověděla: "Nemusíš být na mě milý, chápu to, Calvine." "Co přesně chápeš?" Zeptal se. Mírně zavrtěla hlavou. Opravdu si myslel, že nezná pravdu. "Že sis našel ženu, se kterou se chceš oženit. Proto se rozvádíme, abys si ji mohl vzít." Chvíli byl potichu a pak prohlásil: "V tom máš pravdu." "Jak se bude cítit ohledně mé klauzule? Neřekneš jí to? Ví vůbec, že tě beru na letiště?" "Je si toho všeho vědoma," poznamenal. Jen přikývla, ale nic neřekla, přemýšlela, jestli už ho ta žena políbila, dostala něco, co ona nikdy nemohla. Věděla proč, ale jak si to neměla přát, když spolu pořád spali a všechny ty věci, které by dělal, všechna ta místa, kam by jeho ústa šla, a jediná věc, kterou by sakra neudělal, byla políbit ji na ústa. Chápala, že se na to upnula, ale bylo to proto, že ho milovala a chtěla to alespoň jednou zažít. Musela ho donutit, aby to udělal, uzavřít s ním dohodu, že odejde a už se nikdy nevrátí. Za jeden jediný polibek. Věděla, že ho už ženy políbily, byl dlouho svobodný, byl o 8 let starší než ona a byl to starý mládenec, který měl pořád ženy, přítelkyně před ní. Viděla ho na společenských stránkách, jak se líbá s jinými ženami. Jen ji by sakra nepolíbil.