Rin Volně se potulovala po Wilově a Anabellině zásnubní party a bavila se s každým, kdo ji pozdravil. Uvědomila si, že když jsou rozvodové papíry s Calvinem podepsané a jejich manželství je u konce, nemusí už celou noc stát po Calvinově boku a hrát milující manželku, jak ji žádal a jakou roli před třemi lety přijala. Takže se rozhodla to nedělat. I když na party dorazil a přišel k ní tak, jak to obvykle dělal, když se na nějaké akci objevili odděleně. Udělal to, věděla, co dělal posledních tři roky, bezmyšlenkovitě se vžil do role, kterou si sám určil. Obmotal jí ruku kolem pasu a položil si dlaň na bok. Předváděl, že jsou manželé, aby to všichni viděli. Jenže už jimi nebyli. E-mailem dostala kopii podepsaných rozvodových papírů ještě předtím, než odešla z domu na Wilovu a Anabellinu zásnubní party, spolu s dopisem od soudce s datem rozvodového vyrovnání; všechno bylo hotové. Pozvánka na party visela na lednici u ní doma a málem na ni zapomněla. Četla ji, když si dnes ráno brala z lednice pití po návratu z Calvinovy kanceláře, a dokonce sama se sebou debatovala, jestli se té dnešní party zúčastní, ale byla adresovaná jim oběma. Navíc měla Anabell ráda, dvakrát týdně spolu chodily na kávu, občas i na večeři. Tak proč by měla být ochuzená o to, vidět svou kamarádku šťastnou na její zásnubní party? Jen proto, aby se Calvin cítil pohodlně a nemusel ji už vídat. Tahle party byla velká a konala se ve Wilově střešním apartmánu, který byl stejně velký a luxusní jako Calvinův, takže se technicky mohli rozejít každý jiným směrem a pravděpodobně by na sebe vůbec nenarazili. Wil, jak věděla, nechtěl dům ani zahradu a jeho apartmán byl blízko jeho kanceláře a soudní budovy. Anabell se zdála, že je jí to jedno, i když tento apartmán měl čtyři ložnice; pro případ, že by chtěli založit rodinu, za boží milosti. Cítila na sobě pohledy, když se sama pohybovala po party. Bylo dost otravné vědět, že ji sleduje, když to byl on, kdo chtěl rozvod. Ona jeho nesledovala, ukazovala mu tím, že dodržuje jejich rozvod. V jednu chvíli se k ní Anabell naklonila a propletla s ní ruku, stejně jako to předtím udělala s Calvinem, a tiše jí zašeptala: „Co udělal?“ Stály na balkoně, kam odešla, aby unikla pocitu Calvinova pohledu na sobě a aby se nadýchala čerstvého vzduchu. „Je to tu moc hezký výhled.“ Usmála se na ni Rin. „Tak zlé, co? On je…“ „Na tom nezáleží, Anabell, tohle je tvůj a Wilův večer,“ usmála se na ni. „Bav se a nestarej se o nic, co se netýká tebe a Wila. Taková má být zásnubní party. Už jsi otevřela dárek, co jsem ti přinesla?“ „Ještě ne,“ usmála se Anabell. „Můžeme si teď rozdat dárky,“ prohlásila a zatáhla Rin zpět dovnitř a ta to okamžitě pocítila, ve chvíli, kdy prošly dveřmi z balkonu, Calvinovy oči na sobě. Ignorovala to, když ji Anabell postrčila k židli a řekla všem, že je čas rozbalit dárky. Posadila se na opěradlo židle a k jejímu rozhořčení zjistila, že Calvin stojí o chvíli později přímo za ní. Jeho ústa se jemně dotkla jejího ucha. „Neměla bys být tak očividně otrávená, nesluší ti to,“ zamumlal. Sevřela čelist a přemýšlela, co ho vůbec vedlo k tomu, aby si myslel, že je v pořádku být tak blízko ní. Otočila k němu obličej a byl jen centimetr od něj a zaslechla Anabell, jak volá: „Polib ji, odpustí ti.“ Poloviční smích jí unikl, když se na něj upřeně dívala, téměř vyzývavě. To byla ta nejzábavnější věc, jakou kdy v tuto chvíli slyšela, i když se jí zároveň dotkla srdce bolest. Protože on by nikdy… odvrátila od něj obličej a zavrtěla na Anabell hlavou. „Už rozbalte ty dárky.“ Prohlásila a ignorovala Calvinovu přítomnost hned za ní. Rin mu chtěla říct, ať se jí nedotýká. Když se její holé paže dotkla jeho ruka v jemném pohlazení, zdálo se, že bude celou noc hrát milujícího, zbožňujícího manžela, a kdyby v tu chvíli vstala a odešla od něj pryč, nebo odstrčila jeho ruku, všichni v téhle místnosti by věděli, že se ve skutečnosti hádají. To nebylo něco, co bylo povoleno v jejich manželské smlouvě, která ve skutečnosti skončila až s rozvodem; stanovovala, že nesmí dojít k žádné scéně, která by byla považována za neslušnou a neměla se odehrávat na veřejnosti. Na druhou stranu, byli rozvedení, papíry byly hotové a čekali jen na dobu ochlazení, takříkajíc. Její oči se přesunuly k jeho ruce na její paži, když se jí jeho prsty jemně dotýkaly, jako vždycky. Záleželo vůbec ještě na tom, co si kdo myslí? Všichni se to brzy dozvědí. „Nedělej to.“ Jeho ústa se jí jemně dotkla ucha. „Nekazme teď tu party.“ O několik minut později vstala, bylo spousta dárků k rozbalení, a zamířila do koupelny. Stála tam a zírala na svůj odraz. Na její tváři nebyl žádný úsměv a uvědomila si, že vypadá otráveně. „Zvládneš to.“ Zamumlala si pro sebe. „Není to nic jiného než ty první rozpačité chvíle, kdy jsi stála vedle něj a nebyla sis jistá, jestli máš být v jeho náručí. Seber se.“ Narovnala ramena a zamířila zpět ven, posadila se přímo před Calvina a usmála se. Naučila se vypadat šťastně, už dávno, když nebyla. Teď nastal čas, aby to znovu vytáhla. Anabell se dostala k jejímu dárku a přečetla nahlas všem kartičku, pak na konci trochu zaváhala a pak prohlásila „od Marrinové a Calvina.“ I když Rin věděla, že jeho jméno na té kartičce není. Také viděla, jak se na ni Wil podíval a ona se na něj usmála. Viděl, že Calvinovo jméno tam není, dokonce by věděl, proč ho tam nedala, i když Anabell ne. Marrinová to napsala teprve dnes, krásná slova o tom, jak moc budou šťastní, a podepsala to Marrinová, vynechala své příjmení i Calvina, když by normálně napsala Marrinová & Calvin Reevesovi. Sledovala, jak Anabell otevírá dárek a viděla, jak se jí rozzářily oči. „Jak jsi to sehnala? Už je to vyprodané. Nemohla jsem sehnat kopii nikde.“ Byla to nejnovější kniha v pevné vazbě, její nová kniha, Zrození světla a tmy, fantasy fikce romance, první z její třídílné série, která vyšla. „Otevři ji,“ prohlásila Rin. „Ne, to jsi nemohla.“ Anabell otevřela obálku, zakryla si ruku ústa a podívala se na Willa. Usmál se na ni a přečetl slova, která Anabell nedokázala dostat z úst. 'Šťastné zásnuby Anabell a Williame. Nechť vaše láska vždy září pro sebe navzájem, ponořte se do své vášně a vytvořte si šťastný, milující život s mnoha smyslnými, vášnivými vzpomínkami, Marilyn Riddleyová.' „Jak?“ Dokázala konečně ze sebe dostat Anabell. „Mám své způsoby… a ne, nebyl to Calvin,“ prohlásila a ujistila se, že si ti v místnosti nemyslí, že to udělal on. „Potkala jsem ji před pár dny, znala jsem ji z vysoké školy, zavolala jsem jí a řekla jí, že jsi velká fanynka, a ona mi to dala ze svých osobních zásob.“ „Bylo to její. To byla Marilyn Riddleyová?“ Anabell obrátila oči ke knize. „Nikdy neohnu stránku.“ „Knihy jsou od toho, aby se četly, ne aby sbíraly prach. Jsem si jistá, že by chtěla, abys to četla.“ Natáhla se a poklepala na spodní část stránky a přímo tam drobným písmem byla slova ‚přečti si mě, M.R.‘ Anabell ji pevně objala. „Miluju to a nemůžu uvěřit, že ji znáš.“ Pokrčila rameny. „Někdy je svět malý. Neptej se. Nevezmu tě ji poznat. Ona to nedělá, je trochu samotářská. Žije sama a daleko od světa.“ Rin se o hodinu později rozloučila s Anabell i Wilem a vyšla z apartmánu na chodbu a trochu si povzdechla. Konečně byla pryč z Calvinova dohledu. Přešla k výtahu a stiskla tlačítko, jen aby uslyšela, jak se dveře otevírají a zavírají a Calvin prohlásil: „Neměla bys odcházet beze mě, to je trochu neslušné.“ „Proč? Přijeli jsme odděleně, zůstaň tady. Není to tak, že by všichni nevěděli, že ty žiješ tady ve městě a já žiju hodinu cesty… Není nic neobvyklého na tom, že odcházím dřív než ty.“ A nebylo. „Ne, ale vždycky tě vyprovázím. Ani jsi mi neřekla, že odcházíš,“ zamumlal. „Musím to ještě dělat?“ Podívala se na něj. Nikdy předtím ho takhle mumlat neslyšela. To pro ni bylo nové. „Myslela jsem, že už jsme…“ Sevřel jí ruku a táhl ji pryč od dveří do Wilova apartmánu, než stihla vyslovit slovo ‚Rozvedení‘. Zatlačil ji až do schodiště a zabouchl dveře. Pak se otočil a podíval se na ni. „Nechci, abys to říkala na veřejnosti, není to pro veřejné uši, Rin. Nebude to teď ani oznámeno.“