Rin Opřela se zády o stěnu schodiště a vzhlédla k němu. Byl neuvěřitelně vysoký, snad metr devadesát, pomyslela si mimoděk, když na něj zírala. Přemýšlela o těch slovech, nechtěl, aby se o jejich rozvodu vědělo. Mimoděk se zamyslela, jak si myslí, že to udrží v tajnosti a vůbec to neoznámí? Jeho logice v tu chvíli vůbec nerozuměla. Wil ty papíry dnes podal, aby se věci daly do pohybu. Stejně to vyjde najevo, až se přestane objevovat po jeho boku na akcích, které naplánoval na příštích šest týdnů. Tři z nich měla absolvovat s ním, byly označené v jejím kalendáři. Ale také jí jen tak zničehonic zavolal a řekl jí, že potřebuje, aby s ním šla na večeři s klientem, na kterého byla lépe vybavená díky svým programátorským dovednostem. Uměla mluvit jejich jazykem, dalo by se říct. Bude si muset najít někoho jiného, kdo by tu roli zastal. Nebo už možná někoho má. Nevěděla. "Přišla jsem jen proto, že jsme tu pozvánku přijali už před měsíci, potvrdili jsme, že se oba zúčastníme. Kdybych se neobjevila, jak by to vypadalo? Asi bych ale měla být ráda, že jsi s sebou nevzal někoho jiného a neztrapnil mě tím, že bys měl po boku jinou ženu," prohlásila a pokrčila rameny. Teď se na ni zamračeně díval. "Opravdu si myslíš, že bych to udělal?" Myslela si to? Ano, vzpomněla si na jeho slova Wilovi toho dne. Rozvede se, až najde tu pravou, takže z toho usoudila, že jeho slova z minulých dnů, že žádné dítě nebude, a teď rozvod, pravděpodobně to udělal. "To se stane." Znovu to odbyla pokrčením ramen, "ušetři se téhle trapné situace, Calvine, a pošli mi zítra e-mail s akcemi, na kterých si nepřeješ, abych se v příštích šesti týdnech objevila. Takže tam nebudu, když to nebudeš čekat, a nemusíme hrát tuhle šarádu před tvými přáteli nebo obchodními známými." Viděla, jak mu zacukalo v čelisti, a jen se lehce usmála. Na to při tomhle nepomyslel. Měl se asi podívat do kalendáře a naplánovat si rozvod podle toho, kdy nemá žádné akce, kterých by se měl zúčastnit, nebo akce, na které ještě neodpověděl, aby mohl účast odmítnout, nebo uvést, že se zúčastní pouze on, a tím vyloučit, že by musel být viděn s ní po boku. "Je to trochu složitější, než sis myslel, že jo, tenhle rychlý a tichý rozvod, který chceš." Přikývla, když mlčel, "nebudu tě obtěžovat ani ti to ztěžovat, Calvine. Jen konstatuji fakta. Podle mých vzpomínek jsou v příštích šesti týdnech tři akce, na kterých se mám s tebou objevit, jedna charitativní gala, na které se koná taneční soutěž. Doporučuji ti, abys zařídil jiné uspořádání." Obešla ho. "Už ti nepatřím." "Stále jsi moje, Rin." Prudce ji otočil čelem k sobě. Jeho lískově zelené oči se upřely na její a sledovala, jak začínají být víc zelené než hnědé, když na něj zírala, když ji přitiskl zády ke zdi, "rozvod se vyřeší až za šest týdnů, a i potom." Celé jeho tělo se tisklo k jejímu, jeho ústa na jejím uchu "Stále budeš moje, Rin." Jeho hlas byl najednou chraplavý, hluboký a temný, jako se jeho oči staly, začal vykazovat známky touhy. Věděla, jak to vypadá, jak to zní. Jeho ústa byla o chvíli později na jejím krku a hluboce ho líbala, přímo pod uchem. Jedno místo, o kterém věděl, že ji rychle vzruší, dalo se použít k tomu, aby ji svedl během několika minut, a ona zalapala po dechu a pokusila se ho odstrčit. Byl mnohem větší a silnější než ona. Jeho ruka byla pod jejími šaty a než se nadála, stahoval jí kalhotky stranou a intimně se jí dotýkal. "Přestaň." Zalapala po dechu, i když i jí to znělo tak slabě a jako by to nemyslela vážně. Nikdy nebyl tak bezohledný, aby se jí takhle dotýkal na veřejnosti. Kdyby je někdo viděl, způsobilo by to scénu. Ucítila, jak jí o chvíli později jeho prsty pronikají dovnitř, a zalapala po dechu, "jsme na schodišti." Snažila se mu vyčistit hlavu a přivést ho k rozumu, věděla, že ho moc věcí nemůže rozptýlit, když ji chce, když se stane tak potřebným a náročným, ve snaze získat to, co chce. "Je mi to zatraceně jedno." Vyhrkl a jeho oči se setkaly s jejími a byly celé zelené a plné hladu a touhy. "Je mi to teď kurva jedno, chci tě. Udělej to pro mě, Rin." Požadoval od ní a jeho ústa byla znovu na jejím krku a táhla po něm horké polibky. Jak jí pumpoval prsty dovnitř a ven, dokud nevzdychala a nehýbala se s ním, nenáviděla se za to, že mu to dovoluje. Ale také to chtěla. Ten muž v ní už roky dokázal vytvořit chtivou potřebu a on ji opouští, rozvádí se s ní a ona chce jen poslední chvíli s ním, rozloučení, řádné sbohem "Cale?" vypadlo z jejích úst, jeho jméno plné touhy a její potřeby, aby jí dal to, co opravdu chce; celého sebe, když se blížila k vyvrcholení. Hrubě ji kousl do krku, pak se otočila a on jí stahoval kalhotky. Šaty jí byly vyhrnuté a on jí roztáhl nohy a vzal ji jedním tvrdým vrazem, z jeho hrdla se vydralo zasténání a ona vykřikla, když si ji bral. Měl plnou hrst jejích vlasů a její hlava byla zatažená dozadu k jeho rameni, když si ji bral tvrdými, pevnými vrazy. Její ruce se mu opíraly o boky a táhly ho, jak se sama vrhala, aby se vyrovnala jeho potřebám. Rychle vyvrcholí. Nemohla zastavit orgasmus, který se jí valil tělem. Cítila, jak se jí začíná chvět uvnitř, všude kolem něj, a on při tom zvuku zasténal. Pak byl pryč a ona zalapala po dechu nad náhlou ztrátou, jen aby byla hrubě zatažena a zvednuta a vrazena ke zdi. Z jeho hrdla se vydralo frustrované zamručení, když zjistil, že jí šaty překážejí, vyhrnul je a konečně si ji vzal znovu, když mu obmotala nohy kolem pasu. Držela se ho, jak ji popadl za zadek a vzal si ji znovu, ústa na jejím krku. Měla ruce v jeho vlasech a zalapala po dechu a zasténala rozkoší, pak znovu vykřikla. Když znovu vyvrcholila, celé jeho tělo se prudce vrhlo proti jejímu. Jeho ruce ji stáhly dolů na jeho ptáka a teď ji držel pevně u sebe, zabořenou tak hluboko, jak jen mohl, když vyvrcholil. Jeho dech byl stejně přerývaný jako její. Nepustil ji, jen tam stál, jak dlouho, to nevěděla. Byla první, kdo se pohnul, nebo se o to pokusil "Polož mě, prosím." Polohlasně zašeptala a uvolnila sevření jeho vlasů. Sklouzl z jejího těla a dovolil jí pomalu sklouznout po zdi, dokud se její nohy nedotkly země, než ustoupil. Zavřela oči a opřela si hlavu o zeď. Nechtěla se na něj dívat. Možná se rozbrečím, pomyslela si, když položila ruce na jeho hruď a odstrčila ho dál od sebe, i když slyšela zip na jeho kalhotách, jeho ruka se dotkla její tváře a ona ji od něj odvrátila a ucítila, jak jeho ruka padá dolů. "Prostě jdi, Calvine." Zamumlala. "Promiň, nechal jsem se unést," omluvil se. To bylo slabé slovo, pomyslela si, ale ona na tom nebyla o nic lépe. "Domů se dostanu sama." Řekla mu a konečně otevřela oči, i když se na něj nepodívala. Obešla ho a sešla dolů po schodech. "Jsi v nejvyšším patře," zavolal na ni, když sešla dolů po schodech pryč od něj.