Calvin Postával a neklidně se procházel po Wilově kanceláři. Ten muž zrovna telefonoval, a ještě nebylo ani devět ráno. Cala to teď nesmírně štvalo, jeho plán, že dnes ráno požádá o rozvod, se neuskutečnil. Rin ho naprosto zaskočila tou otázkou, jestli s ním chce mít dítě. „Co tě tak rozrušilo?“ zeptal se konečně Wil, když ukončil hovor. Sledoval ho, jak se neklidně prochází po místnosti. „Zbláznila se Rin, když jsi ji požádal o rozvod?“ „Ne, nepožádal jsem ji o něj,“ zamumlal. „Cože? Proč ne? To byl přece plán,“ prohlásil Wil zamračeně. „Prostě jsem nemohl. Včera večer byla šťastná, chichotala se mi a pak dnes ráno…“ povzdechl si. „Zeptala se mě, jestli nechci mít dítě.“ „Cože!“ Wil na něj teď zíral. „Jo, to byla moje reakce.“ Prohlásil Calvin: „Jak bych ji mohl požádat o rozvod po takové konverzaci? Myslela by si, že je to proto, že se zeptala na to dítě. To prostě není správné, nejsem tak krutý.“ „To říkáš, ale ta holka je do tebe zamilovaná, Calvine, to jsi mi sám řekl. Vyprávěl jsi mi, jak se k tobě přitulila po vašem druhém výročí svatby a zamumlala, že tě miluje, v tom svém polospánkovém stavu.“ „Já vím,“ zamumlal a při té vzpomínce se mu v tváři objevil lehký úsměv. Byla tak roztomilá, tiskla se k němu, lehce ho poplácala po hrudi a tiše si povzdechla, zasněně zamumlala: ‚Miluju tě, Cale.‘ Byla jediná, kdo ho směl oslovovat Cal. Všichni ostatní mu říkali Calvin nebo pane Reevesi. „Měl jsi ji požádat o rozvod už tehdy,“ zamumlal Wil, „teď se podívej, do čeho ses to dostal.“ „Tehdy jsem nebyl připravený.“ Povzdechl si a posadil se na jeho gauč, a nebyl. Ano, byla to jeho žena, ale bylo to manželství ze smlouvy a nikdy se na ni nedíval jinak. „Musím o něj požádat teď, jen jsem to dneska nemohl udělat, jak jsem plánoval.“ „No, čím dřív, tím líp, to víš. I rozvod bez námitek, což to bude, bude trvat šest týdnů, než se vyřídí a bude konečný, takže ti navrhuju, abys začal ty svoje plány uskutečňovat. Nebo o něj možná požádá sama. Opravdu to chceš?“ „Ne,“ zamumlal. „Musí to vzejít ode mě,“ přikývl. „Dneska to zařídím ze své strany. Vím, kam sní jezdit na dovolenou. Není ani trochu nenápadné, že má na spořiči obrazovky to místo, kam chce jet.“ „Takže to naplánuj, ty máš její pas, že?“ prohlásil Wil. „Ano, je u mého. Všechno zařídím, lety i ubytování, ty prohlídky, na které bude chtít jít, to vím.“ Rozhodně přikývl. Rozhodl se. „Je to hodně úsilí na rozvod, to víš, že jo.“ Wil zavrtěl hlavou. „Mm, já jsem ten hodný, pamatuješ.“ I když se tak teď necítil, ta holka neměla nikoho, odložili ji do sirotčince a pak ji vychovávali v pěstounské péči. Byl překvapený, že je tak dobře vyrovnaná. Setřásl to ze sebe a vstal. „Kdy budou ty papíry sepsané?“ „Až mi vyjmenuješ, co v nich chceš, sepíšu to dneska, mám na to čas, dneska nejsem u soudu. Co dostane ona?“ „Dům, ve kterém bydlíme, a čtyři miliony dolarů by měly stačit. A pak tu dovolenou, celou zaplacenou do jejího vysněného cíle. Udělám to v první třídě, taky.“ Trochu ji rozmazlí, zaslouží si to. „Jsi si jistý, že to chceš udělat tímhle způsobem, Calvine? Mohl bys prostě…“ „Ne, musí to být takhle. Musíme se rozvést, je to jediný způsob, jak ji vidím šťastnou. Pochopí, že mám v úmyslu ji nechat jít, aby mohla být v budoucnu šťastná.“ za boží milosti. „Může se to obrátit proti tobě, víš, vsadil bych se, že v té tvé ženě je temperament.“ „Hmm, to jsem nikdy neviděl,“ zavrtěl hlavou. „Je příliš milá na to, aby křičela a ječela a dělala scény. Pravděpodobně na mě jen bude zírat a mumlat: ‚Dobře, kde jsou ty papíry.‘“ Nebo v to alespoň doufal. „Nechci z toho dělat velkou scénu, drž to v tajnosti a mimo noviny.“ „Takže kdy to uděláš? Doručíš ty papíry sám? Nebo budu ten zlý já pro tvou sladkou, milující ženu?“ zamumlal Wil. „Chápu, že se ti to nelíbí, Wile, ale nemůžeme v našem manželství pokračovat tak, jak je. Není to správné a ty to víš. Nikdy jí nemůžu říct, že ji miluju zpátky, takže je čas se rozvést.“ Prohlásil: „Pokud všechno seženeš sepsané do zítřka, pojedeme oba na Cliffside Estate a já jí řeknu, že chci rozvod, a ty, můj příteli, jí můžeš předat ty papíry.“ „Hurá, nebudu se ti plést do cesty, jestli ti jednu vrazí.“ „To neudělá,“ prohlásil Cal, a neudělá. Není to ten typ ženy. „S tím zlomeným srdcem by mohla. Mám je připravené ráno. Bude nejlepší, když je podepíšeš ještě před odjezdem, abych je mohl ten den podat, aby ta šestiměsíční lhůta začala hned běžet.“ Cal přikývl a zamířil do své kanceláře. Bude to dlouhý a nesmírně frustrující den, a to věděl. Jeho mysl bude rozptylována těmi slovy, která pronesla dnes ráno. Dítě, chtěla mít s ním dítě, v manželství ze smlouvy. Nebylo by správné přivést dítě do manželství, jako je to jejich. Takže ne, nejenže s ní nebude mít dítě, ale rozvede se s ní, aby pochopila. Strávil den vyřizováním letenek a ubytování, zkontroloval prohlídky oblasti a několik z nich rezervoval: prohlídku vinic, let horkovzdušným balonem, jízdu na koni po pláži. Večeři na luxusní jachtě a lázeňský den, rezervoval ty nejlepší hotely a zajistil luxusní transfery. Všechny ty věci, o kterých mluvila s jeho vlastní matkou, všechny ty věci, které mu jeho matka říkala, že by s ní měl dělat: „Vezmi svou ženu na dovolenou, synu, udělej to romantické a odpočiň si, užívejte si jeden druhého.“ Věděl, co tím myslí. Chtěla, aby měl se svou ženou dítě. Přijeď domů těhotná, to tím myslela. Podíval se na seznam věcí a vytiskl itinerář. Byl docela rozsáhlý, celá měsíční dovolená v Itálii. To by se jí moc líbilo, uviděla by, že se snažil dát jí něco, co ji zajímá, její vysněnou destinaci. Za ty tři roky, co byli svoji, neměla dovolenou, jeho program tomu bránil. Vždycky měl akce, ať už obchodní nebo charitativní, tady nebo v jiných státech nebo mimo zemi. Dal to všechno dohromady a vytáhl její pas z trezoru, prolistoval ho. Byla s ním na dvou služebních cestách a v těch dnech, kdy spolu zůstali, ji neúnavně miloval. Jeho žena byla krásná a měla úsměv, který dokázal roztavit srdce každého muže. Proto potřeboval rozvod. Chtěl, aby byla opravdu šťastná, a v jejich manželství ze smlouvy toho nemohla dosáhnout, v něčem, co bylo plné pravidel a podmínek, věcí, které zavedl, aby ji i sebe ochránil. Ne že by se zdálo, že ji to pomohlo ochránit, i tak se do něj stihla zamilovat. Nastal čas ukončit tu jejich frašku manželství ve prospěch štěstí a spokojenosti. Nebude se jí to líbit, bude mít zlomené srdce, ale je to pro její dobro. Nemohl zůstat v tom manželství ze smlouvy, když jí nemohl dát to, co opravdu chtěla, a on nemohl.