Rin Seděla vzadu za domem, ve stínu mohutného stromu na dece. Ráno bylo slunečné, ale chladné a vánek vanoucí od oceánu byl jemný. Dnes dopoledne pracovala venku, protože být dva dny zavřená v tom velkém domě bez jediného slova od Cala, ji začínalo dusit. Chápala, že se na ni zlobí a že ta slova, která řekl, byla vlastně pravda. Rukopis, na kterém pracovala, ztemněl a stal se emocionálním, aby odpovídal její náladě. I když ty pocity žalu a osamělosti využila k tomu, aby příběhu, který tkala, přidala nový zvrat. I teď tady venku psala, vlastně v noci moc nespala, převalovala se a nakonec vstala a šla psát, protože to bylo jediné, co dokázalo vypnout její vlastní emoce, nebo je vlít do psaní. Otočila hlavu, když zaslechla auto přijíždějící po příjezdové cestě, a okamžitě se zamračila. Cal se v tuhle denní dobu nikdy nevracel domů. Dokonce ani nebyla vhodně oblečená, jen tak tady seděla ve starých šortkách a tričku. Vždycky se snažila pěkně oblékat, když byl nablízku. Tohle bylo oblečení z jejích starých časů. Měla nostalgickou náladu, a tak se prohrabala svým starým oblečením, aby byla zase sama sebou. Měla pocit, že se chystá být vržena zpět do svého starého života, a tak byla oblečená tak, aby odpovídala její náladě. Vrátila se ke své práci. Bylo nepravděpodobné, že by se sem přišel podívat na ni. V tuhle denní dobu pravděpodobně potřeboval něco ze své kanceláře; měl ji tady, i když ona tam nikdy nechodila. Jednou jí řekl, ať tam nechodí, a také jí ukázal kameru, která tam byla. Byla aktivovaná pohybem a upozornila by jeho telefon, kdyby tam šla. Ve skutečnosti se o to nestarala, nepracovala v jeho oboru, i když znala dost těch, kteří pracovali v jeho technickém oddělení. Měla titul z informatiky a mohla by, kdyby se tak rozhodla, jít sedět do své kanceláře v jeho budově ve městě a pracovat celý den. Ji a tým, pro který pracovala, pohltila společnost C.R. Technology těsně předtím, než se s Calem dostali do manželské smlouvy; tak se s ní seznámil. Byla to ona, kdo kontroloval chyby a závady v herních programech, které vyráběli. Byla chytrá, co se týče technologií, jen ne tak chytrá v emocionální oblasti. Dala své srdce muži, za kterého se provdala, a neměla to dělat. Zachytila pohyb v periferním vidění a otočila se, aby se podívala, a viděla nejen Cala, jak jde tímto směrem, ale i jeho přítele a právníka, Wila. Její oči se přesunuly na obálku v Wilově ruce; byla velká. Označující smlouvu nějakého druhu. Tak a je to tady, řekla si a přemýšlela, jak se vysvětlí týmu, že se rozvedla, když všechno v jejím životě vypadalo tak skvěle a že má úžasného manžela. Byly to holky z týmu a všechny si myslely, že má takové štěstí, že má lásku muže, jako je Calvin Reeves. Netušily, že nemá jeho srdce, a když ho Rin sledovala, jak k ní kráčí, konečně si uvědomila, že je to pravda. Možná má její, ale ona nikdy nebude mít jeho. Všechno to byla jen show pro veřejnost, něco, co mělo udržet jeho veřejný obraz čistý a rodinný. Zavřela svůj laptop, aby žádné zvědavé oči neviděly, na čem pracuje. Nemělo to nic společného s jeho společností. Ani Cal nevěděl, že má druhou kariéru. Potřebovala si tu část svého života nechat jen pro sebe, pro den, kdy se rozvede a bude zase úplně sama. Nikdy to nikomu neřekla, vždycky se bála, že to bude naprostý a totální neúspěch. I když tomu tak nebylo, před rokem a půl se to opravdu rozjelo, a pokud by k sobě byla naprosto upřímná, tajila to před Calem záměrně, protože věděla, že tenhle den přijde, a potřebovala něco, o co by se mohla opřít. Měla tajnou kariéru pod pseudonymem Marilyn Riddleyová. Její romantické romány se docela dobře prodávaly a teď měla dvě knihy v tisku. Zbytek byl online, ale zvládla to a mohla se tím skutečně živit. Nebýt super bohatá, ale dost na to, aby mohla sedět doma a pracovat na dalším, místo toho, aby musela chodit do kanceláře a pracovat v počítačové laboratoři. Až bude jejich rozvod dokončen, opustí svůj život jako Marrin Reevesová a stane se Marilyn Riddleyovou, odstěhuje se z tohoto města, kde ji všichni budou znát jako bývalou manželku Calvina Reevese. Odstěhuje se někam, kde ji nikdo nebude znát a bude moci žít svůj život v klidu a míru a nikdy nebude muset slyšet jeho jméno nebo ho vidět s jinou ženou po boku, protože věděla, že by pro ni bylo bolestivé se na to dívat, číst o tom v novinách nebo to vidět online. Bude muset opustit jeho společnost, to bylo součástí manželské smlouvy. Až se rozvedou, odejde ze společnosti, aby mu nezpůsobila drby nebo rozpaky. I když jí řekl, že jí osobně napíše skvělé reference za práci, které se v jeho společnosti zúčastnila. Takže pro ni bude snadné získat další práci v jejím oboru. Možná by se na ni v jejím oboru mohl dívat na těch konferencích bez problémů, ale pochybovala, že by se na něj dokázala podívat s nějakou jinou ženou po boku a necítit se uvnitř nepříjemně. Kdyby měl tu drzost políbit jinou ženu před ní, pravděpodobně by se úplně sesypala, i když ty jeho rty nikdy neměly být její, ani na jedinou vteřinu. To neznamená, že nepřemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby ji políbil. Bylo by to všechno jemné a smyslné? Nebo by to bylo všechno tvrdé a náročné? Nebo by to bylo dokonce lehké a hravé? Chtěla to všechno zažít, ale nikdy se k tomu nedostane. Ne, to je jen pro ženu, kterou bude milovat, pro paní Pravou. Srdce ji bolelo, když se na něj podívala. Byl oblečený tak dokonale jako vždy; tmavě modrý oblek, bílá společenská košile a modro-zlatá kravata. Měl ruku v kapse kalhot, když kráčel přes trávník k ní s Wilem vedle sebe. Viděla, jak se tiše uchechtl, a dokonce i Wil se hned po něm uchechtl. Malá část jí lpěla na naději, že se mýlí. Vůbec se nejedná o to, že se rozvádějí, protože jak by se mohl usmívat a smát s Wilem? Pokud jsou tady, aby jí předali rozvodové papíry. To není legrační záležitost, ale vážná záležitost. Vstala, aby je pozdravila, a viděla, jak si ji jeho oči prohlížejí v jejím oblečení, a mračení zkazilo jeho pohlednou tvář; nelíbilo se mu, že nosí tenhle typ oblečení. Nebylo to něco, co jí koupil nebo schválil, že to nosí. Usmála se na něj jako vždycky. "Cale, ty tu normálně v tuhle denní dobu nebýváš," prohlásila. "Proto jsi takhle oblečená?" zeptal se hned a slyšela v jeho hlase nesouhlas. "Nekoupil jsem ti snad slušivé letní oblečení?" Podívala se na své staré oblečení a napůl se usmála. "Chystám se zahradničit. Tohle je vhodné oblečení na to." Podívala se zpět na něj. "Hmm, předpokládám, že se hodí jen na to, aby se ušpinily." Přikývl a podíval se přímo na ni. "Je čas se rozvést, Rin," řekl jí. V jeho slovech nebylo žádné váhání. "Kdybys mohla dnes podepsat papíry, ocenil bych to. Bude trvat šest týdnů, než se to definitivně dokončí." A bylo to tady. Nemýlila se a prostě věděla, že jedna otázka, kterou se ho hloupě zeptala, to způsobila. Proč, ach proč si to nemohla nechat pro sebe? Nic neříct a ignorovat svou potřebu mít s mužem, kterého miluje, dítě. Monumentálně hloupé, řekla si, když tam stála a zírala na něj. Přemýšlela, jestli by to, že mu řekne, že se omlouvá a nemyslela to vážně, fungovalo, aby ho udržela po svém boku. I když to byla jen prchavá myšlenka, věděla, že se rozhodl. Její oči se přesunuly na Wila, který otevřel obálku, kterou nesl, a vytáhl z ní dokumenty. Nebyl to jen jednoduchý kus papíru, vypadalo to, že je docela rozsáhlý. Dovedla si dobře představit, že tam je i dohoda o mlčenlivosti, aby nikdy nemluvila o jejich manželské smlouvě. "Je to bezproblémový rozvod podle naší manželské smlouvy," prohlásil Cal. "Také jsem ti zařídil cestu do zahraničí na dovolenou. Za poslední tři roky, co jsme byli svoji, sis nemohla vzít dovolenou. Zohlednil jsem to a jako součást rozvodové dohody ti byla zařízena cesta se všemi výdaji hrazenými."