Calvin Po Wilově zásnubní oslavě se Rin stranil. Zdálo se, že mu nelze věřit, že se té ženy nedotkne. Věděl, že tu noc neměl, ale ona prostě řekla, že už mu nepatří, a jemu se ta slova nelíbila. Tohle, být s ní rozvedený, bylo mnohem těžší, než si myslel. Už dvakrát se minulý týden přistihl na dálnici směřující k ní domů a musel se otočit a vrátit se do svého bytu. V jednu chvíli volal Wilovi, aby šli na drink, potřeboval se rozptýlit od vlastních myšlenek. Šest týdnů bude těžších, než si dokáže představit. Ona byla také rozrušená v tom schodišti po Wilově oslavě. Nemohla se na něj ani podívat. Často ležela v jejich posteli a sledovala ho, a někdy předstíral, že si toho nevšímá; jindy jí prostě řekl, ať jde spát. Ráda se na něj dívala, když si myslela, že si toho nevšímá. Za boží milosti, jak ráda! Wil zavrtěl hlavou. "Říkal jsem ti, ať to neděláš takhle." "Musí to tak být," zamumlal a zíral na svou whisky v baru. "Potřebuji jít do domu, ale nemyslím si, že je moudré jít sám. Pravděpodobně ji svedu do naší postele." Povzdechl si. "Takže, pokud bude ochotná," Wil to mávl rukou. To byl ten problém. Pravděpodobně by byla, ale pak by musel vidět ten výraz v její tváři, ten, který viděl na schodišti. Způsob, jakým se odvrátila od jeho doteku, což nikdy předtím neudělala, a řekla mu, ať prostě odejde. Připravil jí to rozvod, a pak v den, kdy ho podepsala, ji svedl na krvavém schodišti před zraky všech. "Ne, byla rozrušená i ten druhý večer potom." "Cože?" Wil zněl zmateně. "Nejsem na to hrdý, Wile. Ale na tvé zásnubní oslavě," zakroužil tou whisky ve sklenici. "Měl jsem svou ženu na nouzovém schodišti." Povzdechl si a dopil celou sklenici. "Dvakrát," zamumlal. Podíval se na barmana a poklepal na sklenici, aby naznačil, že chce další. Byl to exkluzivní bar a chodili sem jen superbohatí. Vybral si ho, protože tam bylo vždycky ticho a klid. Atmosféra byla trochu temnější, ale odpovídala jeho náladě. Nikdy tam nebylo žádné opilecké výtržnictví jako v běžném baru. Žádná hlasitá otravná hudba, v pozadí hrálo něco jemného a klasického. A stačilo mu poklepat na sklenici, aby mu ji doplnili. Wil si povzdechl a zavrtěl hlavou. "Říkal jsem si, kam jsi zmizel?" "Hm, rozhodla se jít po schodech. Já jsem jel výtahem a pak jsem prostě seděl v autě, dokud nevyšla z budovy." Podíval se na svůj nový drink. "Trvalo jí přes hodinu, než vyšla ven, a nesla si boty na podpatku. Myslím, že sešla všech 20 pater." "To je prostě šílené." Wil se na něj zamračil. "Mohl jsem nechat Anabell, aby jí zavolala, jít na oběd, i když víš, že na ten dárek nedala tvoje jméno, že?" "Mm," přikývl, "pravděpodobně tu kartičku napsala ten den." "Říkal jsem ti, že je naštvaná. Neposlouchal jsi mě," prohlásil Wil a pokynul pro další pivo. Přišlo v nóbl lahvi, které ve své současné náladě ani nedokázal ocenit. "Takže, potřebuji jít do domu, ale nemůžu jít sám, takže hádej, kdo jde se mnou?" "Tvůj právník." Wil se ušklíbl. "Ano, a chci, abys ji rozptýlil." "Nemyslím si, že má zájem mluvit s mužem, který jí doručil ty papíry." "Je mi to jedno, jen si potřebuji vzít pár věcí z kanceláře a vyzvednout si oblek nebo dva z ložnice. Jedna návštěva, pak ji nechám na pokoji až do dne, kdy ji budu muset vyzvednout a odvézt na letiště." "Opravdu si nevěříš?" Wil si povzdechl. "Normálně jsi docela rozumný." "Tohle je úplně jiné. Nečekal jsem, že se takhle budu cítit, vůbec ne," zamumlal a dopil ten drink. "Zítra mě vyzvedni." Podal svou kartu barmanovi, "oba nás," prohlásil k barmanovi. Ráno se pěkně oblékl, ale nepřeháněl to, a vešel do domu v Cliffside, jen aby zjistil, že Rin stojí přímo tam ve vstupní hale, na stole velká váza, a aranžuje do těch květin květinovou vazbu. Její oči se přesunuly k němu a pak k Wilovi "Co pro vás mohu udělat?" zeptala se a pak se otočila zpět k vkládání květin do vázy. "Jsem tu jen proto, abych si vzal pár věcí z kanceláře a pár obleků," řekl jí. "Dobře." Pokrčila rameny. "Nebudu tě obtěžovat." Podíval se na ni a chtěl se zeptat, jestli je v pořádku, ale věděl, že není, ve skutečnosti ne. Normálně se na něj vždycky usmívala, když ho viděla. Dnes to neudělala. Podíval se na Wila a kývl na ni, než odešel. Slyšel Wila říct "Anabell se ten dárek, co jsi jí dala, moc líbil." "To jsem ráda," to bylo vše, co na to řekla, a neznělo to, že má zájem o small talk. "Byl jsem zvědavý, jak znáš Marilyn Riddleyovou. Zdá se, že nikdo neví, kdo to je. Anabell mi řekla, že je to pseudonym." "Chodila jsem s ní na vysokou školu. Proto mám všechny její knihy," odpověděla mu Rin. To Calvina překvapilo. To nevěděl, že má všechny knihy té autorky. Zdálo se, že má nějaká tajemství, o kterých nevěděl. Vzal si z kanceláře pár spisů. Věci, na kterých pracoval, když tu byl přes noc. Někdy se nespalo a on pracoval, zatímco Rin spala. Zamířil nahoru a rozhlédl se a, ano, tam na jejím toaletním stolku byly dvě knihy, na kterých bylo jméno Marilyn Riddleyové. Nic jiného se tu nezměnilo, všechno bylo tak, jak to vždycky bylo, úhledné a uklizené, postel ustlaná a okna otevřená, aby dovnitř mohl vniknout letní vánek, což vždycky dělala. Věděl, že to souvisí s její minulostí. Jeden z pěstounských domovů nebyl tak dobrý a ona byla více než jednou zamčená v místnosti bez oken a teď nesnesla být v tmavém uzavřeném prostoru. Byl to také důvod, proč koupil tenhle dům. Jejich ložnice byla velmi velká a prostorná a měla velká okna, aby dovnitř mohlo pronikat světlo. A všechen ten otevřený prostor za domem a k oceánu, měla všechno světlo a prostor, který si kdy mohla přát. Nic v tomhle domě nebylo temné nebo klaustrofobické. Přešel k nim, vytáhl obleky, které si potřeboval vzít s sebou, a položil je na postel, než vešel do koupelny a otevřel koupelnovou skříňku. Vzal její antikoncepci a podíval se na ni. Přestala ji brát a podle toho, jak to vypadalo, v den, kdy podepsali rozvodové papíry. Trochu se usmál, myslel si, že to udělá, to bude v jeho prospěch pro jeho plány, také. Všechno bude v pořádku, připomněl si. Pochopí to a myslel si, že se trochu rozpláče, obejme ho, možná ho zmlátí, až si uvědomí, co udělal, ale miluje ho. To věděl. Ta láska zvítězí nad jakýmkoli hněvem a ona bude šťastná, budou šťastní a on jí může dát to dítě, které chtěla, správným způsobem. Vrátí se z Itálie šťastní a s miminkem na cestě, v to doufal. Musel se jen ovládnout, dokud nebude rozvod dokončen, a pak jí může dát všechno, co chtěla. Pochopí ho. Dal ji zpět do skříňky tam, kde ji vždycky měla, a sebral obleky a spisy a zamířil zpět dolů. Ve skutečnosti nepotřeboval žádný z těch obleků, jen spisy z kanceláře, ale sebrat je byla dobrá výmluva, aby zkontroloval, jestli má antikoncepci. Nebyla ve vstupní hale, ale byly tam květiny, krásná kytice kaly s orchidejemi, a tázavě se podíval na Wila a on pokrčil rameny a prohlásil "Dokončila ty květiny a pak prostě odešla z domu, šla na procházku. Zdálo se mi, že míří ke skále," prohlásil Wil. Cal přikývl, bylo to jedno z jejích oblíbených míst, kde se nacházela. Sama si koupila tu lavici a nechala ji tam přemístit, aby si na ni sedla, líbil se jí oceánský vánek, jak mu jednou řekla. Pohlédl směrem k ní, když mířil k autu, a ona kráčela tím směrem nenucenou chůzí.