Rin. Probudila se sama v jejich posteli a povzdechla si, převalila se na záda a zadívala se na strop. Někdy spolu mívali i ranní hrátky a ona po nich teď tak trochu toužila, i když věděla, že by si od svého manžela neměla nikdy nic přát. Nikdy nic nechtěla, jen tohle tady, v téhle ložnici, když ji držel ve svých rukou. Ten dům byl víc než dostačující: byl velký a impozantní a každé pondělí a pátek, před víkendem a po víkendu, sem chodila hospodyně. Udržovala dům každý druhý den. Nebylo to nic těžkého, bydlela tu jen ona. Cal žil ve městě v luxusním apartmánu, který byl vzdálený něco přes hodinu. Ležela tam v jejich posteli a přemýšlela, jestli už odešel. Pohlédla na hodiny; bylo krátce po sedmé, pravděpodobně už byl pryč. Po milování vždycky spala jako zabitá. Úplně ji to uvolnilo, i když věděla, že i Cal po milování spí dobře. Ale nikdy se neobtěžoval ji vzbudit, když ráno vstával, ne, osprchoval se, oblékl a odešel a ona se v 50 % případů probudila sama. Posadila se a pak vstala z postele, osprchovala se a oblékla se na den. Natáhla si měkké krémové kalhoty a jednoduchý hedvábný top v jemné fialové barvě, její šatník se velmi lišil od toho, co měla, když se do tohoto domu nastěhovala. I její spodní prádlo bylo drahé, protože jí ho většinou kupoval Cal. Občas se objevil ve dveřích, podal jí tašku, usmál se na ni a řekl: "Něco jsem ti koupil. Vem si to na sebe pro mě." Své dlouhé husté tmavé vlasy si stáhla do jednoduchého culíku a seběhla po schodech dolů, kde se téměř zastavila, když uviděla Cala, jak sedí u jídelního stolu, čte noviny a vedle sebe má šálek kávy. Krátce se na ni podíval. "Co?" zeptal se. "Nic," zavrtěla hlavou a šla si udělat kávu. "Chceš snídani?" nabídla mu. Zřídka kdy tam s ní jedl. "Ne, brzy odcházím. Mám právní schůzku v devět," prohlásil jednoduše. "Dobře." Přikývla a udělala si kávu s topinkou. Pak přemýšlela, jestli je dnes ten den, kdy se ho zeptá. Dívala se na něj, jak čte noviny, a držela si šálek s kávou. Neměla žádnou rodinu; byla sirotkem, odkud si pamatovala, a stěhovala se z jedné pěstounské rodiny do druhé. Užívala si, že je vdaná, i když tu vlastně nebyl, pokud byla nemocná nebo zraněná, jeho jméno tam bylo uvedeno jako její nejbližší příbuzný. Nikdy předtím to neměla, dokud se nevzali. Líbilo se jí, že může napsat jeho jméno na ty formuláře, které musela vyplnit. "Co je, Rin? Propálíš do mě díru," prohlásil. "Ach, promiň." Vzala si topinku a přešla si sednout ke stolu. "Nechtěla jsem zírat." Věděla, že to považuje za neslušné, ale nemohla přestat myslet na to, že právě oslavili třetí výročí. Mohla by se zeptat na dítě a jeho dítě by bylo rozkošné. "Rin?" odfrkl si a podíval se na ni, složil noviny a po další minutě, kdy na něj jen zírala, vstal. "Prostě mi řekni, co si myslíš. Chceš něco?" zeptal se. "N...ne, nic takového. Jen, no, jsme svoji už tři roky," trochu se zakoktala. "Ano." Přikývl a dopil zbytek kávy. "Jednou jsi mi řekl, že já, my, bychom mohli mít dítě po třech letech manželství." Vzala odvahu a řekla mu, co si myslí. "Řekl? Nevzpomínám si na to." Zamračil se na ni. "Ano, bylo to hned po našem prvním výročí u tvé matky," řekla mu. Pamatovala si to velmi živě. "Jen pro matku... Snažila ses včera večer otěhotnět?" najednou se na ni mračil. "Ne, ještě beru antikoncepci." Zavrtěla hlavou a podívala se na hodinky. Uvědomila si, že je téměř čas si ji vzít. "Dobře, zůstaň u toho," prohlásil Cal a zamířil ke dveřím. "V tomhle manželství nebude žádné dítě." Podíval se jí přímo do očí. "Myslím to vážně, ne v tomhle manželství, rozumíš mi." "Ano." Zamumlala, když se jí bolest dotkla hrudi. Sledovala ho, jak opouští místnost, a přemýšlela o těch slovech "v tomhle manželství nebude žádné dítě". "Pro matku", ale ten den se na ni podíval a přikývl, jako by jí chtěl říct, že to myslí vážně. Mohli by mít spolu dítě, pokud by jejich manželství vydrželo tak dlouho. Muž, kterého milovala, její manžel, s ní nechtěl mít dítě. Až opustí tohle manželství, bude zase sama. Část z ní si myslela, byla tak hloupá, že si myslela, že by to s ní chtěl. Byla jen smluvní manželka. Jenom výhoda pro něj, aby ukázal, že je rodinný muž. Vstala a vyšla ven. Možná je čas požádat o rozvod sama, buď jeden z nich o něj mohl požádat. Byla tam výstupní klauzule, i když o ni požádá ona, musí se všeho vzdát a odejít s prázdnou. Celý její život byl teď tady, točil se kolem toho muže. Naučila se správně jíst, správně tančit a v tom prvním roce měla i lekce etikety. Dokonce se naučila, jak se líčit a upravovat vlasy. Všechny věci, které byly potřeba, aby byla jeho manželkou, aby byla viděna po jeho boku. Jediné, co v tomhle manželství nedostala, byla skutečná svatba, jeho srdce a políbit muže, kterého milovala. Všechno ostatní bylo její, dokud se nerozvedli. Za boží milosti. Došla k útesu na konci pozemku a posadila se na sedadlo, které tam bylo. Bylo to její oblíbené místo, kam chodila přemýšlet. Vítr odvál její myšlenky a pročistil jí mysl a líbila se jí i vůně slaného mořského vánku. V tu chvíli se cítila víc než jen hloupě; měla držet jazyk za zuby a věděla to. Měla vědět, že se nemá ptát na rodinu. Ona a rodina; nemyslela si, že by se tyhle dvě věci daly dohromady. I když ji jeho rodina měla ráda a vycházela s jeho matkou a otcem, s jeho sestrou docela dobře. Byli to milí normální lidé, obyčejní lidé, jako byla ona. Cal se nenarodil bohatý, své bohatství si vytvořil ve 25 letech, udělal si jméno a pokračuje v tom dodnes. Vedl svou vlastní společnost, bavilo ho kupovat menší společnosti a pohlcovat je, rozšiřovat je, lovit špičkové programátory. Věděla, kdo všichni jsou. To byl její svět. I když teď pracovala na dálku, mohla pracovat kdekoli na světě. Seděla tam a dívala se na oceán a přemýšlela, kam půjde, až se rozvede, a přemýšlela, jestli by se neměla začít rozhlížet už teď. Nebyl spokojený s její otázkou a ona to věděla; poznala ten výraz v jeho tváři. Ta jedna otázka by mohla být jejím zánikem v tomhle manželství. Tiše si povzdechla a podívala se na oceán a přemýšlela, jestli jednoho dne bude mít někoho, komu by mohla zavolat, syna nebo dceru. I když teď věděla, že to nebude s Calem, to už bylo jasné. "V tomhle manželství nebude žádné dítě." Opakovala jeho slova. Ale pak se na sebe naštvala a vstala. Chtěla dítě a nebyla už nejmladší; bylo jí už 28 let. Možná je čas se posunout dál, pryč od něj a od toho života, který jí dal, ale zároveň, jak by mohla? Když ho milovala.