Tu noc byla Avery poslána do Elliotova sídla. Rozkládalo se v samém srdci luxusní městské čtvrti a jeho hodnota přesahovala 150 milionů dolarů. Než se Avery stačila pořádně rozhlédnout po honosném sídle, paní Cooperová ji už táhla do hlavní ložnice. Její pohled okamžitě přitáhl muž ležící na obrovské posteli. Pomalu k němu přistoupila a zkoumavě si prohlížela jeho tvář. Elliotovy hluboko posazené oči a ostře řezané rysy tváře z něj vyzařovaly majestátní auru urozenosti. Jeho pleť byla nezvykle bledá, důsledek dlouhého pobytu v uzavřených prostorách, ale jeho podmanivá krása nedovolovala od něj odtrhnout zrak. Kdyby nebyl nemocný, Avery by se nikdy nestala jeho manželkou. Než ho autonehoda upoutala na lůžko, Elliot byl v Aryadellu mocnou osobností. Sterling Group, kterou vedl, patřila k deseti nejvýznamnějším korporacím v zemi. Pověst ho předcházela jako nemilosrdného tyrana, který kromě legálního podnikání udržoval i styky s podsvětím. Kdo se mu postavil, draze za to zaplatil. Avery si nikdy nepředstavovala, že by se mohla provdat za muže, jako je Elliot. Zatímco se ztrácela v myšlenkách, dveře ložnice se otevřely. Byl to Cole! "Promiň, Avery! Dneska jsem měl tolik práce, že jsem se za tebou dostal až teď," řekl Cole a s falešnou upřímností se k ní nahnul. "Právě jsem si vzala tvého strýce," odsekla Avery ledově. "Musím tě učit, jak mě máš oslovovat?" "Já vím, zlobíš se. Neutekl jsem s tebou, protože jsem nechtěl, abys žila v chudobě. Strýček Elliot je prakticky mrtvý, takže se vedle něj nebudeš muset ohánět. Až umře, seženu ti nejlepšího právníka a zařídím, abys zdědila celý jeho majetek!" Cole dychtivě popadl Avery za ruce a řekl: "Až se to stane, všechno bude naše!" Avery si vybavila předchozí scénu mezi Colem a Cassandrou a zaplavil ji odpor. "Pusť mě!" vyjekla a prudce vytrhla ruce z jeho sevření. Cole byl jejím náhlým výkřikem zaskočen. To byla Avery, kterou znal? Vždycky byla tak mírná a laskavá, nikdy na něj nezvýšila hlas. Že by se něco dozvěděla? Cole pocítil závan viny a přistoupil k Avery blíž v naději, že jí všechno vysvětlí. Vtom se jeho pohled upřel na něco za Averyinými zády. Oči se mu rozšířily hrůzou, jako by spatřil ducha. "On... on..." vykoktal Cole. Elliot, který doposud nehybně ležel, začal pomalu otevírat oči. Ve světle křišťálového lustru se zračila v Elliotových obsidiánově černých očích hluboká, magnetická a nebezpečná temnota. Jako vždy to byl pohled, který naháněl mráz do kostí. Coleovi zbledla tvář a o několik kroků se zapotácel zpět. "Elliot je vzhůru?! Neměl už dávno umřít?" Zalila ho vlna paniky a nekontrolovatelně couvl a dal se na útěk ke schodům. "Paní Cooperová! Elliot se probudil! Otevřel oči!" křičela Avery. Paní Cooperová zaslechla Averyin křik a okamžitě vyběhla nahoru. "Pane Elliot otevírá oči každý den, madam, ale to neznamená, že je při vědomí. Všimněte si, že na nás vůbec nereaguje," vysvětlila paní Cooperová. Poté si povzdechla a dodala: "Lékaři říkají, že je jen mizivá šance, aby se člověk ve vegetativním stavu probral." Avery i přes její slova cítila přetrvávající neklid, když paní Cooperovou vyprovázela z pokoje. Ztuhle se posadila vedle Elliota a upřeně sledovala jeho výrazné rysy. Natáhla ruku a zamávala mu před očima. "Na co myslíš, Elliote?" zeptala se, ale nedostala žádnou odpověď. Avery pocítila náhlý závan smutku. Její utrpení se nedalo srovnat s tím, čím musel procházet on. "Doufám, že se brzy probudíš, Elliote. Jestli se ten parchant Cole dostane s těmi svýma slizkýma rukama k tvým penězům, nebudeš moct v klidu umřít." Poté Elliot pomalu zavřel oči.