Když se Avery vrátila do Elliotova sídla, okamžitě ji dva lékaři odvezli do nemocnice na prohlídku. Pokud by měla ovulaci, odebrali by jí vajíčka. Jinak by jí píchli injekci na stimulaci ovulace. "Nemusíte se bát, paní Fosterová. Možná to bude trochu nepříjemné, ale jakmile porodíte dítě panu Fosterovi, vaše pozice u Fosterů bude zajištěná," chlácholila ji jedna z lékařek. Avery ležela na lůžku a srdce jí divoce bušilo. "Jak dlouho to potrvá, než se to podaří?" "Těžko říct. S trochou štěstí tři, čtyři měsíce. Jinak to může trvat věčnost," odvětila lékařka a dodala: "Jste mladá, takže věřím, že to půjde hladce." Po zákroku se Avery vrátila do Elliotova sídla. Sotva vkročila do domu, už spěchala zkontrolovat Elliota. Ležel jako obvykle nehybně na lůžku a ona sledovala, jak ho sluha převléká. Ty drahé obleky na míru vypadaly na jeho bledé pleti spíš jako pohřební rubáš. "Kdy se probudíš?" povzdechla si Avery. Elliotovy řasy se nepatrně zachvěly, ale tvářil se, jako by se nic nedělo. Ten večer Avery vystoupila ze sprchy. Sedla si na okraj postele, vytáhla nový pleťový krém, který si ten den koupila, a začala si ho vmasírovávat do pokožky. "Hej, Elliote, nechceš taky trochu? Poslední dobou je hrozně sucho," řekla Avery a přešla k němu. Posadila se na kraj postele a konečky prstů mu krém rozetřela po tváři. Elliot náhle otevřel oči. Jeho jantarové oči zářily jako drahokamy. Ten jiskřivý pohled Avery tak zaskočil, že se jí zrychlil dech. Její prsty mu dál jemně masírovaly tváře, zatímco si pro sebe mumlala: "Četla jsem na internetu, že důvod, proč jsi nikdy neměl přítelkyni, je tvoje tělo... Ale nemyslím si, že jsi na tom tak špatně! Máš silné ruce... a tyhle svalnaté nohy..." Když skončila s nanášením krému, poplácala ho po pažích a nohou. Její dotek byl tak lehký, že mu nemohl ublížit. Ale Elliotova reakce ji okamžitě ohromila, protože se jí zdálo, že slyšela mužský hlas. "Byl jsi to ty, Elliote? Řekl jsi něco?" vyhrkla Avery a vyskočila z postele. Její mandlové oči na něj upřeně zíraly. Elliot jí pohled opětoval. V jeho pohledu bylo něco jiného. Když předtím otevřel oči, byly bez života a prázdné. Tentokrát v nich byla emoce, i když s nádechem hněvu, nenávisti a podezření. "Paní Cooperová!" vykřikla Avery a seběhla dolů jako kočka, které někdo šlápl na ocas. "Paní Cooperová, Elliot se probudil! Právě promluvil! Opravdu se probudil!" Tváře jí hořely, srdce jí tlouklo jako o závod a hrudník se jí divoce zvedal a klesal. Elliot se probudil. Avery si byla jistá, protože kromě toho, že otevřel oči, na ni promluvil. I když měl hlas chraplavý a mluvil pomalu, znělo to hrozivě. Elliot se jí zeptal: "Kdo jsi?" V tu chvíli se Avery v hlavě zatmělo. Všichni kolem jí tvrdili, že brzy zemře, takže nikdy nepřemýšlela o tom, co by dělala, kdyby se někdy probudil. Paní Cooperová, lékař a bodyguard přiběhli, když zaslechli Averyin křik. O půl hodiny později se sídlo naplnilo lidmi. Všichni byli v šoku. Nikdo z nich nevěřil, že se Elliot ještě někdy probudí. "Věděla jsem, že se probudíš, Elliote!" zvolala Rosalie přes slzy štěstí. "Je dobře, že jsi vzhůru, Elliote," řekl Henry. "Nemáš tušení, jak jsme se všichni báli, hlavně matka. Byla tak zoufalá, že jí z toho zešedivěly vlasy." Když lékař dokončil vyšetření, obrátil se k Rosalii a řekl: "To je skutečný zázrak! Při poslední kontrole nevykazoval žádné známky zlepšení. Teď, když pan Foster dokáže mluvit, stačí pokračovat v rehabilitaci a brzy bude zase v pořádku." Ta dobrá zpráva přišla tak náhle, že to Rosalie neunesla. Podlomily se jí kolena a v šoku omdlela. Henry matku chytil a odnesl ji z pokoje. V místnosti zůstali lékař, paní Cooperová a bodyguard, zatímco Avery stála ve dveřích v ohromeném tichu. Měla příliš velký strach vstoupit. Ta mrazivá aura, která Elliota obklopovala, když nabyl vědomí, byla děsivá. Posadil se s opřenými zády o čelo postele a jeho ostré oči na Averyho vrhly ledový pohled. "Kdo to je?" zeptal se silným, hlubokým a pohrdavým hlasem. Lékař se tak vyděsil, že se neodvážil ani zhluboka dýchat. Paní Cooperová sklonila hlavu a vysvětlila: "Pane Elliote, to je vaše manželka, kterou vám madam Rosalie zařídila, když jste byl nemocný. Jmenuje se..." Elliotovy tenké rty se mírně pootevřely a jeho hlas byl znuděný a lhostejný, když řekl: "Dostaňte ji pryč!"