Při poslední kontrole nebylo po dvou gestačních váčcích ani památky. Avery nemohla uvěřit, že o pouhý týden později v sobě nosí dvě děti. S ultrazvukovým snímkem v ruce seděla v tichém šoku na jedné z laviček v nemocniční chodbě. Lékař jí sdělil, že pravděpodobnost dvojčat je extrémně nízká. Pokud by šla teď na potrat, možná už nikdy nebude mít šanci na dvojčata. Avery se hořce uchechtla. Tohle všechno byla práce soukromých lékařů Fosterových. Když jí implantovali oplodněná vajíčka, ani slovem se nezmínili, že čeká dvojčata. Možná v jejich očích nebyla od samého začátku ničím jiným než nástrojem k rození dětí pro rodinu Fosterových. Když minulý týden začala krvácet, myslela si, že dostala menstruaci. Lékaři Fosterových si mysleli, že zákrok selhal. A když Elliot prohlásil, že se s ní po probuzení rozvede, už ji nikdy neviděli. Rozhodnutí, zda donosit, či nedonosit, leželo teď jen a jen na jejích bedrech. V tašce jí zazvonil telefon. V nemocnici už byla přes hodinu. Vytáhla telefon, vstala a zamířila k východu z nemocnice. "Avery, tvůj otec umírá! Hned se vrať domů!" Z druhé strany se ozval chraplavý matčin hlas. Avery to ochromilo. Táta umírá? Jak je to možné? Věděla, že ho hospitalizovali poté, co se jeho firma dostala do potíží. Nemohl se zúčastnit ani její svatby. Netušila ale, že je na tom tak zle. V hlavě jí vířily myšlenky. Neměla s otcem dobrý vztah. Nikdy mu nedokázala odpustit tu aféru. Ale když se najednou dozvěděla o jeho vážném stavu, bodlo ji u srdce. … V obývacím pokoji domu Tateových panoval po Averyině příjezdu chaotický zmatek. Laura ji rovnou zavedla do hlavní ložnice. Jack Tate ležel na posteli, dýchal ztěžka a oči měl sotva pootevřené. Když Avery spatřil, zvedl k ní ruku. "Tati, proč jsi nešel do nemocnice, když ti je tak zle?" řekla Avery a stiskla otcovu chladnou dlaň. Do očí se jí draly slzy. "To se ti řekne! Kde bychom vzali peníze na to, abychom tvého otce odvezli do nemocnice?" odsekla Wanda ledovým tónem. Avery prudce zvedla hlavu: "Copak jste nedostali od Fosterových hromadu peněz? Proč jste je nepoužili na tátu?" Wanda se ušklíbla: "Ty peníze jsme použili na splacení dluhů! Víš, kolik peněz ta tvoje otcovská firma dluží? Nekoukej na mě, jako bych ti sežrala prachy, Avery! A kromě toho, tvého tátu už stejně nic nevyléčí! Bude líp, když bude po něm!" Po těch krutých slovech Wanda bezcitně vyběhla z pokoje. Cassandra ji nenásledovala. Jack byl koneckonců pořád její otec. Vždycky ji miloval a ona ho nechtěla ztratit. "Nezlob se na ni, tati. Ne že by ti nechtěla dopřát léčbu, ale my prostě nemáme peníze," vzlykala Cassandra a stála u postele. "Tati, já věřím, že to zvládneš..." Jack Cassandřina slova nevnímal. Místo toho se na Avery podíval očima plnýma slz. Rty se mu chvěly a slabým hlasem řekl: "Avery… moje holčičko… zklamal jsem tě… zklamal jsem tvou matku… V příštím životě vám to oběma vynahradím…" Velká ruka, která svírala tu její, náhle povolila. Domem se rozlehl pronikavý křik. Averyino srdce se sevřelo bolestí. Během jediné noci se jí svět obrátil vzhůru nohama. Byla vdaná, těhotná a otec byl pryč. Připadala si tak mladá – v srdci ještě dítě – ale život ji smetl a zahnal do osamělého, beznadějného kouta. Den pohřbu byl ponurý a deštivý. Kvůli úpadku rodu Tateových se sešlo jen málo lidí. Po obřadu se Wanda odebrala s hosty do hotelu. Dav se rozprchl jako hejno splašených ptáků. Za chvíli zůstaly na hřbitově jen Avery a Laura. Jejich nálada byla stejně chmurná jako šedá obloha. "Mami, nenávidíš tátu?" zeptala se Avery a uslzenýma očima zírala na otcův náhrobek. Laura sklopila zrak a mdlým hlasem řekla: "Ano, nenávidím. I když je mrtvý, nikdy mu to neodpustím." Avery nechápala. "Tak proč pláčeš?" zeptala se. "Protože jsem ho milovala," vzdychla Laura. "Vztahy jsou složité, Avery. Není to jen o lásce nebo nenávisti. Může to být obojí dohromady." Té noci Avery odvlekla své zničené tělo zpět do Elliotova sídla. Od Jackovy smrti do pohřbu uběhly tři dny. Během těch tří dnů se ve vile vůbec neukázala. Nikdo z rodiny Fosterových ji nekontaktoval. O otcově smrti nikomu v domě Fosterových neřekla. Její vztah s Elliotem byl chladnější než led a mrazivější než sníh. Když Avery vstoupila na nádvoří, všimla si, že v domě se svítí a obývací pokoj je plný hostů. Všichni byli vyšňoření a vesele si povídali se sklenkami vína v rukou. Avery se zarazila. "Paní!" Všimla si jí paní Cooperová a přispěchala k ní. Možná proto, že Averyin chladný a žalostný výraz ostře kontrastoval s živostí obývacího pokoje, se úsměv na tváři paní Cooperové napjal a zaváhala. "Venku prší. Pojďte dál!" řekla paní Cooperová, chytila Avery za paži a vtáhla ji do obývacího pokoje. Avery měla na sobě černý trenčkot, zpod kterého jí vykukovala štíhlá, bledá lýtka. Na nohou měla černé kožené boty na nízkém podpatku. Její aura byla chladná, což bylo v rozporu s jejím obvyklým chováním. Paní Cooperová jí přinesla růžové plyšové domácí pantofle. Avery se přezula a mimoděk se podívala do obývacího pokoje. Elliotovi hosté si ji s významnými pohledy prohlíželi, jako by byla zvířetem v zoo. Jejich oči byly troufalé a neuctivé. Avery se stejným pohledem podívala na Elliota, který seděl uprostřed pohovky. Mezi prsty držel zapálenou cigaretu a obklopoval ho oblak dýmu. Za tím závojem vypadal jeho kamenně chladný obličej téměř jako sen. Důvod, proč se na něj podívala, byl ten, že vedle něj seděla žena. Měla nádherné dlouhé černé vlasy a na sobě bílé šaty, které jí obepínaly postavu. Její tvář zdobil dokonalý make-up. Vypadala nádherně, ale ne vulgárně. Horní polovinou těla se tiskla k Elliotovi a v prstech držela cigaretu. Bylo jasné, že vztah této ženy s Elliotem je všechno, jen ne obyčejný. Když Avery spočinula pohledem na té ženě, mírně se zamračila. "Ty jsi Avery Tateová, že?" řekla žena, vstala z pohovky a provokativně přešla k Avery. "Slyšela jsem, že jsi manželka, kterou pro Elliota vybrala madam Rosalie. Má docela dobrý vkus. Jsi docela hezká, jen trochu drobná… Ach, nemyslela jsem tvůj věk. Mluvila jsem o tvém těle…" Avery našpulila rty a řekla: "Jsi krásná a máš dokonalé křivky. Jsi ve všem lepší než já… Tak kdy si tě Elliot vezme?" Její nonšalantní tón ženu rozzuřil. "Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit? Víš, jak dlouho už jsem po Elliotově boku? I kdyby jsi byla jeho manželka, kdybych ti teď dala facku, ani by nemrkl!" Žena sotva dořekla a už zvedala ruku. Vzduchem se rozlehl zvuk tříštícího se skla. Avery popadla drahou láhev vína a rozbila ji o konferenční stolek! Jasně rudá tekutina vystříkla a stékala po okraji stolu a kapala na koberec. Avery měla oči podlité krví, prsty křečovitě svírala hrdlo rozbité láhve a mířila ostřím na tu arogantní ženu. "Chceš mě uhodit? Jen pojď! Jestli se mě dotkneš, zabiju tě!" křičela a s rozbitou lahví se k ní blížila. Všichni v místnosti oněměli úžasem. Říkalo se, že nejstarší dcera rodiny Tateových je nenápadná introvertka, ale ukázalo se… že je šílená! Elliot přimhouřil oči jako dravec a z jeho úzkých rtů stoupal kouř. Jeho planoucí pohled se upřel na Averyinu ublíženou, ale nelítostnou tvářičku.