Bylo devět večer. V podzimním větru šustilo suché listí. Avery vystoupila z taxíku a při náhlém chladu se otřásla. Sevřela kabelku a spěšně zamířila ke vstupním dveřím Fosterova sídla. V noční tmě na sebe navlékla rudé šaty na tenká ramínka, vyzývavé a zároveň podmanivé. Když toho rána odcházela z domu, měla na sobě tričko a obyčejné kalhoty. Představa, že se tak navlékla schválně, aby se líbila j