Rosalie stála ve dveřích a zírala do pokoje. Avery se krčila v klubíčku, ruce obemknuté kolem kolen, opírajíc se o zeď. Rozpuštěné vlasy jí splývaly v nepořádných pramenech. Když zaslechla hluk ve dveřích, zmateně vzhlédla. "Avery! Co se ti stalo?" vykřikla Rosalie. Když spatřila Averyinu tvář, bledou jako křída, okamžitě jí vystřelil tlak do nebes. "Jak jsi se mohla takhle zřídit? Bylo to... byl to Elliot? Týrá tě snad?" V hlase se jí rozechvěl náznak paniky. Avery strašlivě pohubla. Její tvář postrádala veškerou barvu a na suchých rtech se rýsovaly bolestivé praskliny. Hrudník se jí zvedal a klesal v nepravidelných nádeších. Chtěla promluvit, ale hlas jí uvízl v hrdle. Paní Cooperová přistoupila s hrnkem teplého mléka a podala ho Avery. "Nejdřív vypijte mléko, madam. Nebojte se. Teď, když je tu madam Rosalie, se najíte." Rosalie se zamračila a s hněvem v hlase vyhrkla: "Cože? Elliot jí nedovoluje jíst? Jak mohla takhle zhubnout? Chce ji snad vyhladovět k smrti?" Ta situace Rosalií otřásla až do morku kostí. Vtrhla do obývacího pokoje a postavila se před svého syna. "Elliote, Avery je manželka, kterou jsem ti vybrala. Co si mám o tobě myslet, když ji takhle trýzníš?" "Měla by být potrestána za své prohřešky. Nemysli si, že bych jí dovolil zůstat, kdyby nešlo o tebe," odsekl Elliot chladně a nonšalantně. Podle něj bylo nechat ji dva dny o hladu mnohem milosrdnější, než jí zlámat kosti. Sáhla na něco, na co neměla. Překročila hranici. Jak by jí mohl jen tak odpustit? "Prohřešek? Co Avery udělala?" vyzvídala Rosalie. V jejích očích byla Avery rozumná, vychovaná a vnímavá dívka. Nikdy by nebyla tak hloupá, aby Elliota záměrně provokovala. Elliot jen zamlčeně sevřel rty. "Já vím... vím, proč ses nikdy nechtěl ženit a mít děti," pokračovala Rosalie. "Elliote, já totiž moc dobře vím, co se ti honí hlavou, a proto ti to nemůžu dovolit. Avery je dobrá dívka. Nemusíš ji milovat. Ale musíte zůstat spolu, i kdybyste měli být manželé jen na oko!" V tu chvíli se Rosaliiným očím zaleskly slzy zoufalství. Čím víc mluvila, tím víc se rozčilovala a oči jí zrudly hněvem. Elliot se chystal odseknout, ale vtom si všiml matčina stavu. Nenápadně pokynul svému bodyguardovi, aby ji přidržel. "Dokud budu mít sílu, Avery nevyženeš! O rozvodu nemůže být řeč... Najdi si holku, která se ti líbí. Ale nedovolím, abys strávil zbytek života sám!" prohlásila Rosalie, zatímco jí bodyguard pomáhal usadit se na pohovce. Hlava se jí točila čím dál víc. Při těch slovech cítila, jak jí dochází dech. O pouhých třicet sekund později se Rosalie zhroutila a bezvládně se svalila zpět na pohovku. Stará dáma, kterou toho rána propustili z nemocnice, byla okamžitě převezena zpět. Elliot nečekal, že jeho matka bude tak zatvrzelá. A už vůbec ne, že ji to tak rozčílí. Myslel si, že záležitost s Avery se vyřeší rychle, ale zdálo se, že se objevily komplikace. Nejenže Avery nesnášel, ale odmítal všechny ženy. Bylo nemyslitelné, aby si kvůli rozvodu s Avery našel jinou. … V pokoji pro hosty Avery popíjela mléko a cítila, jak se jí pomalu vrací síly. Slyšela všechno, co se dělo za dveřmi. Elliot sice moc nenamluvil, ale i tak dokázal matku vyprovokovat až k mdlobám. Paní Cooperová jí přinesla misku ovesné kaše. Potom vzala kartáč a začala jí rozčesávat rozcuchané vlasy. "Slyšela jste to, madam? Dokud bude madam Rosalie nablízku, pan Elliot vás nevyhodí," utěšovala ji paní Cooperová. Avery hladověla už dva dny. Byla unavená a vyčerpaná, ale jedním si byla jistá. "Chci se rozvést," řekla chraplavým hlasem, ale každé slovo bylo zřetelné. "Ať chce, nebo ne, rozvedu se s ním." Nechtěla v téhle pekelné díře zůstat ani o vteřinu déle! Už nikdy nechtěla vidět toho ďábla, Elliota Fostera! "Nezlobte se, madam," řekla paní Cooperová rozpačitě. "Dejte si kaši. Já se půjdu podívat, co se děje." Když paní Cooperová přišla ke dveřím, uviděla bodyguarda, jak tlačí Elliota na invalidním vozíku, a okamžitě řekla: "Stav madam není zrovna stabilní, pane Elliote." Elliotův výraz byl jako obvykle kamenný, ale oči měl chladné jako led. Paní Cooperová ustoupila a bodyguard zatlačil Elliota ke vchodu do pokoje. Avery prudce zvedla hlavu a pohled se jí střetl s jeho. Jako by vzduchem prolétly jiskry. "Rozveďme se, Elliote!" prohlásila Avery a odložila misku s kaší. Popadla zavazadlo a zamířila k němu. Sbalila si věci už před dvěma dny a byla připravená odejít každou chvíli. "Vezmi si někoho, koho miluješ!" řekla mnohem tvrdším tónem. Elliot zúžil oči a odsekl: "Tak moc mě nenávidíš? Nemyslíš, že jsi udělala chybu?" "Udělala jsem chybu. Neměla jsem používat tvůj počítač," přiznala Avery a snažila se ovládnout dech. "Už jsem byla potrestána, takže jsme si kvit. Máš s sebou rozvodové papíry? Jestli ne, můžu je jít nechat hned vyhotovit..." Když viděl, jak se nemůže dočkat, až se od něj odpoutá, Elliot protáhl: "Řekl jsem snad, že tvůj trest skončil?" Avery zůstala jako opařená. Jako by dostala ránu do hlavy. "Protože je pro tebe tak nesnesitelné být po mém boku, zůstaneš paní Fosterovou!" Z Elliotova tónu bylo jasné, že o tom se nediskutuje. Byl to rozkaz. "Rozvedeme se, ale ne hned," dodal a bodyguard ho odvezl pryč. Avery sledovala jeho záda a s odporem skřípala zuby. Kdo mu dal právo rozhodovat o tom, jestli se rozvede, nebo ne? Myslel si, že když on nechce, ona si nenajde způsob? Avery náhle přepadla závrať. Nohy se jí podlomily a měla pocit, jako by z ní vyprchala veškerá energie. Okamžitě si šla lehnout do postele. Jakmile si lehla, začala se pomalu uklidňovat. Nebylo to tak, že by Elliot řekl, že se s ní nerozvede. Jeho matce není dobře, takže to prozatím odkládá. Pokud je to tak, musí být trpělivá a počkat. Avery se zotavila o týden později. Po snídani šla do nemocnice na kontrolu. Měla silný pocit, že o dítě přišla. Elliot ji nechal dva dny o hladu. Neměla nic k jídlu, jen vodu z kohoutku, když měla žízeň. Za takových okolností se mohla jen snažit přežít. Dítě v jejím lůně do té doby určitě zemřelo hlady. Když dorazila do nemocnice, lékař nařídil Avery ultrazvukové vyšetření. Během vyšetření byla skleslá. "Pane doktore, už nemám dítě?" "Co vás k tomu vede?" zeptal se lékař. "Dva dny jsem nic nejedla... Stav dítěte už nebyl ideální..." "Ale, nejíst dva dny nic neznamená. Některé těhotné matky trpí tak silnými nevolnostmi, že celý měsíc nic nesní," odpověděl lékař. Avery se sevřelo srdce. "Takže moje dítě..." "Gratuluji! Ve vašem lůně jsou dva gestační váčky. Čekáte dvojčata."