Avery sebou tak trhla, že instinktivně o pár kroků ustoupila. Elliot působil jako divoká šelma probuzená z hlubokého spánku. Když spal, nebyl na něm nic děsivého, ale teď z něj vyzařovalo hrozivé nebezpečí. Paní Cooperová vyšla z pokoje a tiše za sebou zavřela dveře. Když uviděla Avery, která vypadala jako srna omráčená světly auta, vlídně promluvila: „Nebojte se, paní. Pan Elliot se právě probudil, takže pro něj může být těžké tu zprávu přijmout. Ubytuji vás na dnešní noc v pokoji pro hosty a ráno si promluvíme. Madam Rosalie vás má ráda, možná bude stát na vaší straně.“ Averyina mysl se zmítala v chaosu. Pořád myslela na to, že Elliot každým dnem zemře, ale nikdy ji nenapadlo, že by se mohl probrat. „Paní Cooperová, moje věci jsou ještě v pokoji…“ řekla Avery a nervózně pohlédla na dveře ložnice, v duchu se viděla, jak si balí všechny své věci. Soudě podle toho, jak na ni Elliot před chvílí zlostně zíral, měla silný pocit, že ji jako svou manželku nepřijme. Musela být připravená kdykoliv opustit sídlo. Paní Cooperová si povzdechla: „Nechte to tam prozatím, pokud to není nic důležitého. Zítra vám to přinesu.“ „Dobře,“ přikývla Avery a pak se zeptala: „Bojíte se ho?“ „Pracuji pro něj už dlouho,“ odpověděla paní Cooperová. „Možná vypadá děsivě, ale nikdy mi nedělal potíže.“ Avery jen zamručela a dál už nic neřekla. Možná byla jeho manželka, ale upřímně řečeno, tohle bylo jejich první setkání. Bylo pochopitelné, že se k ní chová nepřátelsky. Tu noc Avery vůbec nespala. Její mysl byla plná zmatených myšlenek. Elliotovo uzdravení jí naprosto rozvrátilo život. … Druhý den ráno v osm hodin paní Cooperová snesla všechny Averyiny věci z ložnice do pokoje pro hosty. „Je čas na snídani, paní,“ oznámila. „Pan Elliot už je v jídelně. Měla byste tam jít taky! Promluvte si s ním a trochu se seznamte.“ „Nemyslím si, že mě chce poznat,“ ušklíbla se Avery. „Musíte se nasnídat. No tak! Ani se nezlobil, když jsem mu řekla, že vás má madam Rosalie ráda! Dnes by mohl být v lepším rozmaru,“ povzbuzovala ji paní Cooperová. Když Avery vešla do jídelny, její pohled okamžitě spočinul na Elliotovi na invalidním vozíku. Díky pravidelnému cvičení mohl hýbat rukama. I na vozíku seděl zpříma. Kdyby se postavil, byl by to jistě vysoký a urostlý muž. S nepříjemným pocitem se Avery posadila ke stolu, zatímco paní Cooperová jí prostřela. Elliot neřekl ani slovo, ani když Avery vzala do ruky vidličku. Nemohla si pomoct a potají se na něj podívala, čímž okamžitě upoutala jeho pozornost. Jeho oči byly jako bezedné černé studny, které by ji mohly celou pohltit. „Ehm… já… já jsem Avery Tateová…“ vykoktala nervózně. Elliot zvedl šálek s kávou a pomalu se napil. Jeho hlas byl chladný a lhostejný, když řekl: „Slyšel jsem, že možná čekáte mé dítě.“ Avery se sevřelo hrdlo a okamžitě ztratila chuť k jídlu. „Dáváte přednost chirurgickému, nebo farmakologickému potratu?“ Jeho tón byl naprosto klidný, když vyslovoval ta krutá slova. Avery zbledla jako stěna a její mysl se vyprázdnila. Paní Cooperové se zdálo, že tohle téma je příliš znepokojivé, a tak zapomněla na etiketu a řekla: „Pane Elliote, to dítě byl nápad madam Rosalie. Paní Avery s tím nemá nic společného.“ „Nepoužívej moji matku, abys na mě tlačila,“ odsekl Elliot a probodl paní Cooperovou pohledem, takže sklopila hlavu a zmlkla. „Elliote…“ začala Avery, ale Elliot ji přerušil. „Kdo ti dovolil vyslovovat mé jméno?“ Avery to zaskočilo a pak řekla: „Jak ti mám jinak říkat? Mám ti říkat 'miláčku'?“ Elliot pevně stiskl rty a do očí se mu vlila zuřivost. Než se stačil rozčílit, Avery se ho rychle pokusila uklidnit. „Nejsem těhotná. Dostala jsem menstruaci. Zeptejte se uklízečky, paní Wilsonové, jestli mi nevěříte. Dnes ráno jsem ji požádala o tampon.“ Elliot mlčel. Zvedl šálek s kávou a usrkl. Avery ucítila, jak ji bolí břicho, a bez dalšího rozmýšlení se pustila do snídaně. Rychle dojedla, pak vstala, aby si šla do pokoje pro tašku a mohla vypadnout z toho domu. Být s Elliotem pod jednou střechou jí bylo nesnesitelné. „Připravte si dokumenty. Brzy se rozvedeme,“ řekl Elliot chladně. Avery se zastavila, ale nebyla překvapená. „Jdeme hned?“ „Za pár dní,“ odpověděl Elliot. Rosalie byla z Elliotova probuzení tak v šoku, že ji museli hospitalizovat s hypertenzí. Elliot chtěl počkat, až se matčin stav stabilizuje, než začne řešit rozvod. „Dobře, dejte mi vědět, kdy,“ řekla Avery a spěšně se vrátila do svého pokoje. Asi po pěti minutách se znovu objevila s kabelkou. V obývacím pokoji nečekaně zahlédla známou postavu. Byl to Cole. Vypadal jako vyplašený pes se staženým ocasem, když uctivě stál u Elliotova vozíku. „Strýčku Elliote, rodiče jsou v nemocnici u babičky, tak mě táta poslal, abych tě navštívil,“ řekl Cole a položil na konferenční stolek krabici s doplňky stravy. Elliot se podíval na bodyguarda, který stál vedle něj. Muž pochopil jeho signál. Zvedl krabici ze stolu a vyhodil ji ven. „Strýčku Elliote!“ vykřikl Cole v panice. „To jsou ty nejlepší doplňky a vitamíny, ale seženu ti něco jiného, pokud se ti nelíbí… Prosím, nezlob se!“ Než Cole dokončil větu, další bodyguard ho zezadu kopl do kolen a srazil ho na zem. Avery byla tak vyděšená, že zadržela dech. Nevěděla, co se děje a proč Elliot se svým synovcem jedná tak násilně. „Můj drahý synovče, musíš být zklamaný, že jsem se probudil,“ řekl Elliot a v prstech držel cigaretu. Bodyguard mu přiskočil se zapalovačem a zapálil mu. Avery zůstala stát s otevřenou pusou! Probudil se teprve včera večer, a už ráno pije kávu a kouří cigarety. Myslí si, že je nesmrtelný? Colea strašně bolela kolena. Začal vzlykat a řekl: „Samozřejmě, jsem rád, že jsi vzhůru… Vždycky jsem doufal, že…“ „Ty mi odporuješ?“ přerušil ho Elliot a zvedl husté obočí. Jeho tón mohl znít nonšalantně, ale každé slovo bylo plné vražedného úmyslu. „Nechceš se přiznat, že jsi podplatil mého právníka?“ Záměrně mu oklepal popel z cigarety na obličej. Pak chladně odsekl: „Vypadni! Jestli mě ještě jednou nasereš, hodím tě psům!“ Cole v panice vycouval z domu. Avery se po tom, co viděla, nemohla uklidnit. Bála se. Měla z Elliota strach. I takový ubožák jako Cole vypadal vedle něj jako nula. Avery se neodvážila Elliota rozzlobit a nechtěla na sebe upoutávat jeho pozornost. Popadla kabelku a rychle vyklouzla z domu. Ten den měla jít do nemocnice na prohlídku. Menstruace jí přišla pozdě a krvácení bylo neobvykle slabé. Stalo se jí to poprvé. Avery přijela do nemocnice a vysvětlila situaci lékaři, který jí nařídil ultrazvuk. Výsledky dostala asi po hodině. Ultrazvuk neprokázal žádné známky krvácení v děloze. Ukázalo se také, že v děloze je gestační váček… Byla těhotná!