Kvůli krvácení bylo nutné okamžitě jednat, aby se dítě zachránilo. Ta zpráva Avery zasáhla jako rána palicí. Byla v naprosté panice. "Pane doktore, a co když si to dítě nechci nechat?" Rozvod s Elliotem byl na spadnutí, a otěhotnět s jeho dítětem teď, to se jí vůbec nehodilo. Doktor se na Averyho zadumaně podíval a pak se zeptal: "Proč ho nechcete? Víte vůbec, kolik párů by dalo cokoliv za to, aby mohli mít dítě?" Avery sklopila zrak a zmlkla. "A proč s vámi manžel nepřišel?" pokračoval doktor. "I když si to dítě nechcete nechat, měli byste to probrat spolu." Avery se zamračila. Doktor si všiml její reakce a vzal do ruky její kartu. "Vám je teprve jednadvacet? Takže nejste vdaná?" zeptal se. "Já… to je skoro jedno!" odsekla Avery. Stejně se rozvádějí. "Interrupce není žádná legrace. I kdybyste na ni trvala, dnes už vás nemůžu objednat. Běžte domů a dobře si to rozmyslete. Ať už je váš vztah s přítelem jakýkoliv, to dítě je nevinné." Doktor jí podal její kartu a dodal: "A teď, když krvácíte, pokud s tím něco neuděláme, je otázka, jestli se to dítě vůbec udrží." Avery se sevřelo srdce. "Co mám udělat, abych ho zachránila?" zeptala se. "Vy jste nechtěla jít na potrat? Změnila jste názor?" zeptal se doktor. "Jste hezká holka, takže vaše dítě bude určitě krásné. Pokud si ho chcete nechat, napíšu vám léky a budete muset týden ležet. Pak přijďte na kontrolu." … Žhnoucí slunce jí pálilo do očí, když vycházela z nemocnice. Po zádech jí stékal ledový pot a nohy měla jako z olova. Cítila se ztracená. Nevěděla, kam se vrtnout, komu se svěřit. Jediné, čím si byla jistá, bylo, že se to Elliot nesmí dozvědět. Jinak by ji jeho gorily odvlekly rovnou na operační stůl. Pořád se nerozhodla, jestli si to dítě nechá. V hlavě měla zmatek a chtěla se rozhodnout, až se uklidní. Mávla na taxík a nechala se odvézt ke strýci Ronovi. Od rozvodu rodičů se Averyina matka, Laura Jensenová, nastěhovala k bratrovi. Ron Jensen nebyl sice tak bohatý jako Tateovi, ale i tak se jim dobře vedlo. "Avery! Copak jsi přijela sama?" vyhrkla Ronova manželka, Miranda Jensenová. Když zjistila, že Avery přijela s prázdnou, okamžitě zledovatěla. "Slyšela jsem, že jsi naposledy, když jsi navštívila tátu, přivezla plnou náruč drahých dárků. Etiketa asi není důležitá, když nejde o tvůj vlastní domov." Miranda se na Averyho příjezd těšila a chtěla ji náležitě přivítat, ale když viděla, že dorazila s prázdnou, přemkla ji zlost. Avery byla zaskočená. "Promiň, teto Mirando. Nechtěla jsem. Příště určitě něco přivezu," omluvila se. "Nech to být! Vypadá to, že tě z Fosterovic skoro vykopli," ušklíbla se Miranda. "Slyšela jsem, že se Elliot Foster probral. Kdyby mu na tobě záleželo, neběžela bys sem brečet za maminkou, že ne?" Avery se zahanbeně zčervenala. Když Laura viděla, jak její dceru ponižují, okamžitě se jí zastala: "I kdyby moji dceru vyhodili z Fosterovic, nemáš právo se jí posmívat." "Já jen říkám, jak to je! Proč jsi tak vztahovačná, Lauro?" odsekla Miranda. "Nezapomeň, kdo tě živí. Můžeš se klidně odstěhovat, jestli na to máš!" Laura byla vzteky bez sebe, ale věděla, že s Mirandou nemá šanci. Avery se při tom pohledu svíralo srdce. Věděla, že život u strýce Rona není pro její matku ideální, že v Tateovic se jí žilo lépe, ale myslela si, že to aspoň není tak zlé. Netušila, že je mezi Laurou a Mirandou takové napětí. "Možná by ses měla odstěhovat a pronajmout si něco svého, mami? Mám nějaké peníze…" navrhla Avery naléhavě. Laura přikývla. "Dobře, půjdu se sbalit," řekla. Za necelou půlhodinu už Avery s Laurou vycházely z Ronova domu a nasedaly do taxíku. "Neboj se o mě, Avery," řekla Laura s hořkým úsměvem. "Za ty roky jsem si něco našetřila. Zůstávala jsem tam jen kvůli babičce, byla nemocná a chtěla, abych se o ni starala. Kdyby nebylo jí, už bych dávno pryč." Avery sklopila zrak a po chvíli ticha řekla: "Teta Miranda měla pravdu, víš? Za pár dní se s Elliotem rozvedu." Laura se zarazila a hned začala dceru utěšovat. "To nic. Ještě jsi nedokončila školu. Teď se budeš moct po rozvodu pořádně připravit na státnice." "Jo," přitakala Avery a opřela si hlavu o matčino rameno. "Po rozvodu se do Tateovic nevrátím. Budeme bydlet spolu, mami!" O těhotenství matce říct nechtěla. Zbytečně by se o ni strachovala. Když se Avery večer vrátila do Fosterovic, v obrovském obýváku panovalo hrobové ticho. Paní Cooperová se zničehonic objevila a Avery se polekala, až se jí orosilo čelo. "Už jste večeřela, madam? Nechala jsem vám něco. A koupila jsem vám i tampony." "Děkuju, paní Cooperová. Už jsem jedla. Proč je tu takový klid? Není pan domácí doma?" zeptala se Avery a zamířila do svého pokoje. "Pan Elliot se ještě nevrátil. Doktor mu sice nařídil klid na lůžku, ale on nedá pokoj," povzdychla si paní Cooperová. "On má vždycky svou hlavu. Nikdo mu nemůže nic poroučet." Avery jen přikývla. I přes těch pár setkání na ni Elliot udělal silný dojem. Byl paličatý, bezohledný a nesnesitelně arogantní. Ten zbytek soucitu, který k němu cítila, když byl nemocný, se s jeho probuzením rozplynul. Avery se té noci v posteli převalovala ze strany na stranu. Myslela na dítě, které v ní roste. Místo aby se uklidnila, byla ještě neklidnější než v nemocnici. Ráno přišlo mrknutím oka. Avery se nechtěla s Elliotem potkat, a tak raději nevycházela z pokoje. Paní Cooperová jí zaklepala na dveře v půl desáté. "Pan Elliot právě odjel, madam. Můžete jít na snídani." Avery nečekala, že paní Cooperová tak dobře odhadne její myšlenky, a zčervenala. Po snídani jí zazvonil telefon. Volala jí spolužačka z vejšky a nabízela jí překlad manuálu. "Vím, že máš teď plnou hlavu diplomky, ale tohle by pro tebe měla být hračka. Je to dobře placené, ale potřebují to do dnešního poledne." Avery neměla peněz nazbyt, a tak po krátkém váhání souhlasila. Překlad dokončila v půl dvanácté a chystala se ho poslat spolužačce. Ještě ho dvakrát zkontrolovala, jestli v něm nejsou chyby. V tom se jí zničehonic začala chvět obrazovka notebooku. Avery se zděšením sledovala, jak zmodrala a pak zčernala… Notebook se jí úplně rozsypal! Naštěstí si ten soubor uložila na flešku. S úlevou si povzdechla a vytáhla flešku z notebooku. Potřebovala najít jiný počítač, aby mohla soubor z flešky poslat spolužačce. "Paní Cooperová, něco se mi stalo s notebookem, a já hrozně spěchám. Nemáme v domě ještě nějaký počítač? Potřebuju jen poslat jeden soubor." "Máme, ale ten je pana Elliota." Avery strnula. Na Elliotův počítač by si netroufla. "Je to jenom jeden soubor. To by nemělo trvat dlouho, ne?" Když paní Cooperová viděla, jak je Avery nervózní, řekla: "Pan Elliot je sice strašidelný, ale není zas tak zlý. Když spěcháte, myslím, že se na vás nebude zlobit." Avery se podívala na hodinky. Bylo už skoro dvanáct a ona ten soubor potřebovala poslat do poledne. Elliotova pracovna byla v prvním patře. Po celou dobu, co ležel v posteli, do ní kromě uklízeček nikdo nevkročil. Avery se hrozně bála, že ji Elliot nachytá, ale zároveň si chtěla ty snadné peníze vydělat. Potřebovala hotovost. Pokud se rozhodne pro interrupci, musí si našetřit na zákrok. To dítě není jenom její. Patří i Elliotovi, takže když si půjčí jeho počítač, může to brát jako jeho příspěvek na zdravotní výdaje. Avery vstoupila do pracovny, zamířila rovnou ke stolu a zapnula počítač. Právě když přemýšlela, co udělá, pokud bude počítač chráněný heslem, obrazovka se rozsvítila.