V obývacím pokoji u Tatesových Wanda Tateová postavila svou nevlastní dceru Avery Tateovou před ultimátum: „Můžeš svého otce vidět jen pod podmínkou, že si vezmeš Elliota Fostera, anebo zaplatíš jeden a půl milionu dolarů. Volba je na tobě." Avery se po těch slovech chladně usmála. „Tlačíš mě do svatby s mužem v trvalém vegetativním stavu, protože nesneseš pomyšlení, že by tvá vlastní dcera dopadla stejně? A to všechno jen kvůli penězům? Tak si dál nech zdát, jestli si myslíš, že mě takhle zastrašíš!" „Takže se nerozhodneš?" Wanda zvýšila hlas a prstem ukázala na Avery. „Potom prostě ukončím otcovu léčbu. Naše rodina už stejně nemá skoro žádné peníze, radši je ušetřím na věno pro tvou sestru, než abych je utrácela za umírajícího. Pořád jsem jeho manželka, nezapomeň! Mám právo kdykoliv jeho léčbu zastavit." „Jak se opovažuješ!" vyštěkla Avery. „Tch! Chceš-li ho zachránit, udělej, co ti říkám, a vezmi si Elliota." Avery zledovatěl výraz a beze slova odešla. Wanda byla proradná a bezcitná žena, která nikdy nehrozila prázdnými slovy. Avery musela co nejrychleji sehnat peníze. Vytáhla mobil a zavolala Coleovi, svému příteli. Měla pocit, že by jí mohl pomoct. Koneckonců, Cole patřil k Fosterům a byl také Elliotův synovec. Jenže v tom se z vedlejší ložnice ozvalo jeho vyzvánění. Avery si myslela, že se přeslechla, protože Cole přece nemohl být u nich doma, natož v pokoji její sestry. Zatímco Avery ještě pochybovala, ozval se hlas její sestry Cassandry: „Volá ti sestra. Nechceš to zvednout, Cole? Co když je to něco důležitého?" „Koho ta mrcha zajímá? Za ty tři roky, co jsme spolu, mi nedala, takže se vsadím, že má dole nějakou ošklivou nemoc. Ale ty… ach, nemůžu se tě nabažit! Strejda je teď zelenina a už mu moc nezbývá. Až si ji vezme a ovdoví, tak ji omotám kolem prstu a veškerý majetek Fosterů bude náš. Potom si s tebou užiju spoustu legrace." „Ty jsi ale zlobivý!" zapištěla Cassandra. Avery měla pocit, jako by ji zasáhl blesk. V hlavě jí hučelo a veškerá naděje na záchranu otce se rozplynula v jediném okamžiku. Její přítel, který jí tak často vyznával lásku, ji celou dobu podváděl, a ta, se kterou ji podváděl, nebyla nikdo jiný než její vlastní sestra. Avery pevně zavřela oči, zatímco z pokoje se ozývaly hlasité a chtivé zvuky vášně. Slzy jí nekontrolovatelně stékaly po tvářích. Fosterovi byli jednou z nejbohatších rodin v Avonsville a Elliot, hlava rodiny, byl po nehodě před šesti měsíci v trvalém vegetativním stavu. Lékaři jasně řekli, že do konce roku nepřežije. Jeho matka Rosalie si nepřála, aby zemřel svobodný, a tak slíbila pohádkové věno tomu, kdo by si ho byl ochoten vzít. Fosterovi byli bohatí, a protože Elliot byl hlavou rodiny, jeho matka nepřipadaly v úvahu žádné chudé rodiny, i když byl Elliot v trvalém vegetativním stavu. Jenže žádná z mladých dam z vyšší společnosti si nechtěla vzít umírajícího. Zrovna v té době byl její otec s náhlou nemocí hospitalizován, když jeho společnost zkrachovala. Peníze na léčbu byly nutné, a tak se Wanda rozhodla využít jeho nemoci k vydírání Avery, když se doslechla, že Fosterovi hledají pro Elliota manželku. Avery si zuřivě otřela slzy. Potom otevřela pevně sevřené oči a pohlédla ledovým pohledem. Byla tak naivní. Celé roky snášela šikanu od nevlastní matky a sestry kvůli otci. Dokonce věřila každé sladké lži, která vyšla z úst jejího přítele. V tu chvíli se rozhodla, že už se nikdy nenechá tahat za nos! Vytáhla mobil a zavolala. „Vezmu si Elliota." Svatební obřad se konal o tři dny později. Avery kráčela uličkou k oltáři sama, s bílým závojem přes obličej a kyticí v ruce. Od té chvíle byla paní Fosterová, nedotknutelná.