Zacharias se vyšplhal nahoru z ničeho. Jeho vzestup byl rychlý, ale ne čistý. Věděl, jak lidi okouzlit. Stejně tak věděl, jak je zlomit. Její mysl se vrátila k tomu kolu rizikového kapitálu. V závodě byl i jiný technologický startup, s lepší technologií a lepším projevem. Ale těsně před uzavřením dohody měl generální ředitel náhlou autonehodu. Zacharias se vrhl vpřed a získal vítězství. Zdálo se to jako smůla pro ně. Teď to vůbec nevypadalo jako štěstí. "Opravdu to myslíš vážně?" zeptala se, hlas se jí zlomil. Oči se jí orosily. Vlna chladu jí vlezla do páteře. Zacharias si myslel, že je dojatá. Jeho úsměv se vrátil. Jemně se dotkl její tváře. "Samozřejmě že ano. Strávili jsme spolu třináct let. To je celý život. "Kdybych tě nemiloval, vzal bych na sebe ten tlak jen proto, abych s tebou byl? "Kdybych tě nemiloval, pojmenoval bych po tobě svou společnost? Anno, zestárneme spolu." Po nalezení Whitesovými si nikdy nezměnila příjmení. Stále používala jméno svého adoptivního otce, Claude. Ale Zacharias označil svou společnost stejným jménem, jako by to byl slib. Věřil tomu, co říkal. Selina byla jeho nedosažitelná fantazie. V okamžiku, kdy se rozhodl oženit s Anneliese, jakákoli šance, že by mohli být pár, se rozplynula v dým. Coral byla jen pro zábavu. Ale ženu vedle sebe, tu, se kterou se oženil – viděl ji jako tu, se kterou zestárne. Zacharias byl příliš pohledný na to, aby to bylo dobré. A když se usmál, ty jemné oči a ten klidný hlas mohly zakrýt každou lež. Kdyby Anneliese nepřeslechla to, co slyšela, možná by mu ještě teď věřila. Udržovala si klidný tón. "Tak mi něco slib." Zvedl obočí a ušklíbl se. "Cokoli." Ustoupila a vytáhla několik listů papíru ze zásuvky vedle postele. Pak je natáhla. "Pokud sis tak jistý, že bys mě nikdy nezradil, podepiš tohle." Vzal si je bez váhání. Ale vteřinu poté, co uviděl název – Dohoda o rozvodu – mu spadla čelist. "Anneliese, co to sakra je?" Jeho prsty se stáhly kolem papírů. Křehké stránky se pod tlakem prohnuly a zapraskaly. "Pokud jsi opravdu tak loajální, tak to podepiš. Jen abys to dokázal. Uvěřím ti—" Zacharias ji přerušil. "Dost! To je kvůli té sekretářce, že? Děláš ukvapené závěry, odkdy jsem ji najal! "Nechoval jsem se k tobě dobře po všechny ty roky? Nebo jsi jen příliš zvyklá hrát mou ženu? "Manželství potřebuje důvěru. A takhle mě zkoušíš? Nemůžu tomu uvěřit. Už nikdy mi to neukazuj!" Ani se nepodíval na podmínky. Roztrhal papíry na půl, roztrhal je znovu a pak rozházel cáry do vzduchu. Otočil se a vyrazil ven. Dveře se zabouchly tak silně, že se rám otřásl. Anneliese stála uprostřed pokoje. Pěsti zůstaly zaťaté. Roztrhané kousky papíru se kolem ní snášely a rozprostřely se po podlaze jako bledé listí. Její tvář se nepohnula. Ale její oči hořely jako led. Jessica to od začátku říkala. Zacharias jí nikdy nehodlal tak snadno předat svobodu. Jen ho otestovala, ale on reagoval, jako by ho bodla do zad. Kdyby v něm zbyl alespoň kousek náklonnosti, všiml by si, kolik jejích věcí z domu zmizelo. Místo toho podváděl tělem i srdcem, a přesto očekával, že ji udrží uvězněnou v manželství postaveném jen na předstírání. Normální rozvod by nefungoval. Ne s ním. Musela najít jinou cestu ven. … Po hádce připadala cesta zpět na panství Whitesových jako hrobka. Nikdo z nich nepromluvil. Když se objevily brány, Zacharias konečně sáhl po její ruce. Jeho hlas se ponořil do něčeho něžného. "Pokud se ti nelíbí, že pracuji s Coral, přesunu ji do jiného oddělení." Nemyslel si, že Anneliese ho opravdu chce opustit. V jeho hlavě byla jen příliš zamilovaná. Příliš žárlivá. Příliš se kolem něj točila. Ta myšlenka ho naplnila samolibostí. Jako by měl stále kontrolu. Nevadilo mu ji trochu rozmazlovat, pokud to znamenalo udržet ji v klidu. Jasně, mohl Coral odstavit. To bylo snadné. Ale také potřeboval, aby Anneliese zůstala na svém místě. Nemohl neustále tolerovat každý malý výbuch. Takže dodal: "Pojďme na to zapomenout. Ale Anno, nebudu vždycky snášet, že jsi nerozumná." Anneliese nechala svou ruku v jeho, ale neopětovala gesto. "To nebude nutné. Asi jsem vypila příliš mnoho léků. Asi se ta hořkost dostala do mé hlavy." Zacharias se na ni podíval s falešným zájmem a přejel jí rukou po vlasech. "Prožila jsi si toho hodně. Ale vydrž, ano? Pro naši budoucnost. Pro to dítě. Už jsem dokonce vybral jména." Naklonil se blíž a zašeptal jí do ucha, jako by budoval sen, který nikdy nebudou sdílet. Anneliese sklopila oči a nechala svůj odpor proniknout hluboko do útrob. Mohla mu rozbít hlavu tím dítětem, které tak moc chtěl. Ten obraz jí dal jiskřičku radosti. U jídelního stolu lemovaly nádobí každý centimetr stolu, pářící se a nedotčené. Ale nikdo se nepohnul. Timothy White, Melanie Lawrence, Perseus White a Christopher všichni seděli. Naproti nim obrovská obrazovka ukazovala pozastavenou obrazovku WhatsApp, která čekala na Selininu odpověď ze zámoří. Anneliese vzala vidličku. "Bavte se čekáním, lidi. Mám hlad." Timothy na ni vrhl pohled. "Polož to. Ukaž trochu vychování." Ušklíbla se. "Takže vyhladovět celý dům jen proto, abychom čekali na Selinu, se teď počítá jako vychování?" Prosili ji, aby se vrátila domů, když se nikdy nechtěla vrátit. Nyní očekávali, že bude každou noc hladovět pro někoho, kdo tu ani nechce být. Whitesovi dokonce posunuli celý svůj jídelní rozvrh tak, aby odpovídal časovému pásmu v Agylae, jen aby vyhověli Selinině pohodlí. Melanie se zamračila. "Anneliese, tvoje sestra je tam venku úplně sama. Jejím jediným přáním je videohovor a večeře s rodinou. Nemůžeš na ni počkat?" Perseus se vmísil: "Udělali jsme to všechno jen pro tebe. Selina jí každý večer jídlo s sebou. Co ještě chceš?" Christopher se suše zasmál. "Ale no tak, kdy nedělá scény? Selina odjela na vysokou školu do zámoří jen proto, aby se jí vyhnula. Kdyby měla alespoň polovinu Selinina rozumu, nebyl by tenhle dům pořád takový nepořádek." Anneliese se málem rozesmála. Řekla jednu větu o tom, že má hlad, a všichni se na ni vrhli jako vlci. Selina ani nemusela ukázat svou tvář. Jen její jméno přimělo celou rodinu, aby se za ni postavila, ale už to Anneliese nevadilo. Jediný důvod, proč dnes večer přišla, byl, aby zjistila, jestli její otec, matka a nejstarší bratr věděli o pravdě o bodnutí tehdy. Kdyby tomu tak nebylo, nevstoupila by do dveří. Nabrala si misku polévky a hořce se usmála. "Takže se přestěhovala do zahraničí, aby se mi vyhnula? To je novinka. Myslela jsem, že jen neudělala SAT a musela najít jinou cestu ven." Otočila se k Zachariasovi, hlas lehký, ale ostrý. "I když jsem také slyšela, že tam sledovala nějakého kapitána letecké společnosti. Není to moc slušné, že? Chytila ho nakonec?" Zacharias zůstal stát, tvář klidná. Ale viděla, jak se mu stáhly prsty na koleni. Jaký vtip. Muž toužící po ženě, která mu sotva věnuje vteřinu myšlenky, pomyslela si Anneliese. Její chuť k jídlu se vrátila. Naklonila se dopředu, aby se napila, ale než se lžíce dostala k jejím rtům, Christopher praštil rukou přes stůl a srazil misku přímo na její hruď. Polévka se všude rozstříkla, promočila jí blůzu a pálila jí kůži pod ní. "Jsi hluchá, nebo nás jen ignoruješ? Co jsi, hladové prase? Chceš jíst? Já ti dám něco k jídlu!" Popálenina pálila, ale nikdo se nepohnul, aby jí pomohl. Christopher jí vrazil prst do obličeje a dál křičel. "A jaké kecy jsi to teď vykládala? Selina je neuvěřitelná. Dostala se na vysokou školu, protože je talentovaná. Violoncello, klavír, malování – je to umělkyně!" Perseus dodal: "A co kdyby honila chlapa? To ukazuje sebevědomí. To ukazuje odvahu. Jde si za tím, co chce. Na rozdíl od tebe. Neděláš nic jiného, než že ztrapňuješ tuhle rodinu od prvního dne. Máme štěstí, že se s tebou Zacharias ještě vůbec obtěžuje." Anneliese vstala, blůza se jí lepila na tělo. Tehdy si Zacharias konečně všiml červené skvrny rozšiřující se po její košili. "Dost!" vyštěkl. "To stačí! Je zraněná. Anno, nech mě to vidět." Natáhl se k ní a snažil se jí prohlédnout popáleninu, ale Melanie jen protočila očima. "Ta polévka je sotva horká. Přežije to. Pravděpodobně další z jejích her. Zacharias, nenech se nachytat." Anneliese mu plácla po ruce, ušklíbla se a popadla okraj své košile. Pak ji beze slova vytrhla.