Anneliese na to neměla co říct. Vynutila si strnulý úsměv. „Opravdu se omlouvám za to, co se stalo toho rána. Dlužím ti pořádnou omluvu, já—“ Jonathan se otočil a přerušil ji uprostřed věty. „To neznělo upřímně. Pojď dovnitř. Mám pro tebe něco.“ Nervózně ho následovala dovnitř. Jeden pohled jí stačil, aby zjistila, že celé tohle patro patří jemu. Prostor se rozkládal na nejméně třech nebo čtyřech