"Neviděla jsi, jak se na něj Anneliese lepí? Šla za ním sama – tak proč z toho děláš takovou vědu?" Ta připomínka Jessicu probrala a zadívala se pozorněji.
Páni, její štíhlé, porcelánové paže vyklouzly zpod jeho černého saka a obepnuly ho kolem pasu. Její prsty se křečovitě držely zadní části jeho košile, bledé a jemné proti hladké linii jeho hedvábím oděného pasu – toužící, bolavé, víc, než slova
















