Po náročném dni ve firmě byla Yvonne tak unavená, že ani nemohla zvednout ruce, a jakmile dorazila domů, šla rovnou do postele. Nedlouho poté se dveře ložnice rozletěly. Henry vstoupil na koberec a vešel do pokoje. Díky pouliční lampě za oknem viděl Yvonne spát na posteli. Zpomalil a připlížil se k posteli. Přikrývka byla ledabyle přehozena přes Yvonne a její oblečení bylo pomačkané kvůli poloze, ve které spala. Zdálo se, že Yvonne nikdy nenosí oblečení, které pro ni Sue připravila. Vzhledem k jejímu vzhledu by v těch šatech pravděpodobně nevypadala dobře, bez ohledu na to, jak drahé byly. Proto jí lépe slušelo jednodušší oblečení. Henry se podíval na osobu ležící na posteli s náznakem odporu v očích. "Mmm..." Henryho tvář se při náhlých pohybech mírně zkřivila a podvědomě udělal několik kroků vzad. Ukázalo se, že se Yvonne jen převalovala a tiše sténá. Povolila si límeček košile, pravděpodobně kvůli nepohodlí ze spaní v oblečení do kanceláře. Yvonne se znovu přetočila a strčila ruku pod šaty. Chvíli tápala a pak si sundala podprsenku. Poté se jí ulevilo. Změnila polohu do uvolněnější a pokračovala ve spánku. Henryho palčivý pohled padl na její tělo. Yvonne se po sundání podprsenky cítila mnohem pohodlněji. Chvíli ležela, pak ji napadlo vstát a dát si koupel. Nečekala, že hned, jak otevře oči, uvidí vedle své postele někoho stát. "ÁÁÁÁ!" V šoku vykřikla a málem spadla z postele. "Co tady ječíš?" Henry se na ni zamračil a otráveně si rozepnul košili. "N-nic... Jen mě zajímalo, proč jsi tady." Yvonne se ulevilo, když zjistila, že je to Henry, ale velmi rychle se na něj znovu podezřívavě podívala. "Proč bych tu nemohl být?" Výraz v jeho tváři potemněl. "Yvonne Freyová. Radši si pamatuj, že jsme manželé. Považuješ se za svobodnou, protože jsem v posledních letech byl zřídka doma?" "Ne, vůbec ne." Yvonne si uvědomila, že zase řekla něco špatně, a rychle se posadila, aby se vysvětlila. "Nevěděla jsem, že se dnes večer vrátíš. Požádám Sue, aby připravila pokoj pro hosty!" "Pokoj pro hosty? Proč bych měl spát v pokoji pro hosty? Jsem tu hostem?" "Ne, tak jsem to nemyslela!" Yvonne rychle vstala a pak se opatrně zeptala, když vzhlédla k jeho potemnělé tváři: "T-ty budeš dnes večer spát se mnou?" "Nemůžu?" Výraz v její tváři ho ještě víc rozzlobil. Tahle žena si opravdu neuvědomovala, že už je vdaná, natož aby ho považovala za svého manžela. Jinak, proč by byla tak překvapená jeho přítomností? V posledních třech letech se o tyhle věci nikdy nestaral. Teď, když o tom přemýšlel, nevěděl, za jakým účelem si ho tahle žena vlastně vzala! "Samozřejmě, že můžeš, ale..." Yvonne si pohrávala s prsty. "Proč tu se mnou dnes večer spíš? Nepil jsi moc?" "Vypadám, že jsem moc pil?" Henry přimhouřil oči. "Tak proč se na sebe pořádně nepodíváš?" "Já?" Yvonne byla na chvíli zaskočená, pak se rychle podívala dolů a šokovaně si sevřela límeček. "Já... já..." Zrudla a oněměla. Henry se na ni chladně zahleděl a nesnažil se skrýt posměšný tón ve svém hlase. "Před chvílí sis to tak zručně sundala, ne? Proč to teď zakrýváš?" "Myslela jsem, že jsem tu sama!" Yvonne spěšně zvedla podprsenku ze země a schovala ji za zády. Henry našpulil rty. "I kdybys byla sama, musíš víc dbát na svůj obraz paní Lancasterové. Nezneuctívej rodinu Lancasterů a nedělej ze sebe blázna!" "Rozumím." Yvonne se zahanbeně sklonila. "Příště už to neudělám," zamumlala. Henry si chladně odfrkl a nechal ji být. Sundal si sako a zamířil k pohovce. Yvonne se na něj několikrát nenápadně podívala, pak si oddychla a šla do koupelny. Ponořila se do vany a zakryla si obličej rukama. Srdce se jí plnilo nervozitou a očekáváním. Neměla tušení, co se Henrymu honí hlavou. Nejenže se zčistajasna dobrovolně vrátil, aby s ní žil, ale dokonce s ní chtěl sdílet pokoj! Mohlo by to být tím, že se konečně rozhodl stát se jejím manželem doopravdy?