Ach ne, všiml si toho?! Yvonne spěšně sklonila hlavu a v duchu se dohadovala, jestli se má schovat. Henry se však rychle odvrátil a zdálo se, že si jí nevšiml. Uf. Oddechla si úlevou. Naštěstí si jí nevšiml. „Podívejte se, pane Lancastere. Toto jsou všichni zaměstnanci této společnosti. Velmi se těšíme na váš příchod,“ spěšně se k němu vrhl ředitel, aby mu zalichotil. Henry chladně přijal jeho lichotky a vedl skupinu vedoucích pracovníků za sebou do výtahu, aniž by projevil zájem o mužovy povrchní dovednosti. Když se dveře výtahu zavřely, Yvonne slyšela, jak si všichni kolem ní potichu povídají. Lidé většinou obdivovali Henryho pro jeho vzhled a temperament. Slova jako „krásný“, „pohledný“, „urozený“ a „vysoký“ jako by pro něj byla stvořena. Yvonne se nechtělo poslouchat ty drby. Položila ruku na své rozbušené srdce a chtěla rychle odejít, ale zastavila ji příliš nadšená Lynette. „Yvonne, viděla jsi to?! Ten nový ředitel je tak pohledný! Najednou chci v téhle společnosti zůstat navždy! Panebože, on je tak krásný!“ „N-no… Jasně.“ Yvonne se snažila ze všech sil uklidnit, ale i rty se jí mírně chvěly. Ona ze všech nejlépe věděla, jak pohledný Henry Lancaster je. Nikdy nezapomene na svůj první pohled na něj. Tehdy byla ještě bezvýznamnou osobou, která byla vždy posedlá tím, aby se k Henrymu Lancasterovi dostala blíž. Za boží milosti, jak se říkalo u nás v Čechách. Když se doslechla zprávu, že rodina Lancasterových vybírá vhodnou manželku pro Henryho, sebrala odvahu a šla na pohovor. Poté, co do toho dala všechno, se konečně stala jeho manželkou, jak si přála. Ale srdce ji znovu začalo bolet, když si vzpomněla na to, jak se na ni Henry díval jako na cizího člověka a řekl jí, že teď v autě nechce dítě. Nechtěl dítě… nebo prostě nechtěl, aby s ním měla dítě ona? Yvonne si povzdechla, protože si byla dobře vědoma toho, že Henry neměl v úmyslu prozradit jejich manželství nikomu jinému. Protože se o tom nikdy nezmínil na veřejnosti, ani ona se o tom neodvážila nikomu říct. Možná, že tohle bylo jejich manželství… ...... Vedení společnosti rychle zařídilo ředitelovu kancelář a ještě ten den uspořádalo schůzi vedení. Bývalý ředitel si mnul ruce a zeptal se: „Pane Lancastere, protože je to váš první den v naší společnosti, chcete si zařídit novou sekretářku, abyste rychleji pochopil, jak to tady funguje?“ Když to říkal, jeho významný pohled padl na několik mladých a krásných sekretářek. Ten muž se zjevně snažil použít ženy, aby potěšil ředitele! Yvonne stála stranou a sledovala to a přirozeně pochopila ředitelův záměr. Čím se to lišilo od toho, že by Henrymu představoval ženy? Ještě víc ji rozčilovalo, že Henry zřejmě neměl v úmyslu jeho návrh odmítnout! „Dobrý návrh, pane Hendrickson.“ Henry se zastavil a ohlédl se. Na jeho tváři nebylo mnoho emocí, ale i tak se mu podařilo přimět čekající sekretářky, aby se začervenaly. Všechny se na něj stydlivě dívaly a doufaly, že budou vybrány. „Tak tuhle.“ Henry trhl bradou, jako by si někoho náhodně vybral. Na tváři sekretářky, která tam stála, se okamžitě rozzářil úsměv, když s růžovými tvářemi udělala krok vpřed. „Ach, máte bystré oko, pane Lancastere! Slečna Shea je sice nová zaměstnankyně, která zde začala pracovat teprve letos, ale její pracovní výkon je vynikající,“ využil pan Hendrickson příležitosti, aby mu znovu zalichotil. Henry se na něj zamračil. „Mluvím o té osobě, která stojí vedle ní.“ „Vedle ní?“ Pan Hendrickson se překvapeně podíval a uviděl Yvonne, jak se snaží uniknout se skloněnou hlavou. Protože Henry nechtěl odhalit jejich vztah, Yvonne přirozeně musela respektovat jeho záměr. Nečekala však, že na ni najednou padnou všechny pohledy. „Ehm… Pane Lancastere, máte na mysli Yvonne Freyovou?“ Pan Hendrickson byl šokován k nevíře. „Já?“ Yvonne překvapeně zvedla hlavu. Všichni na chodbě se na ni dívali. Někteří byli překvapeni, někteří se zdáli být zamyšlení a někteří se na ni dokonce dívali pohrdavě! Dokonce i Lynette, která stála vedle ní, nečekala, že si nový ředitel vybere její kamarádku jediným pohledem! „Yvonne!“ Lynette ji silně zatáhla za ruku a pak zašeptala: „Pan Lancaster si vybral tebe! Slyšela jsi to? On si tě opravdu vybral!“ „Slyšela jsem to.“ Yvonne bolestivě vytrhla ruku. Nebyla hluchá, takže to samozřejmě slyšela. „Pane Lancastere, jste si jistý, že chcete, aby byla Yvonne Freyová vaší sekretářkou?“ Pan Hendrickson tvrdohlavě zopakoval stejnou otázku s nevěřícným výrazem v obličeji. Pracoval ve společnosti dlouho, takže Yvonne Freyovou samozřejmě dobře znal. Byla to natvrdlá žena. Proč si ji vybral jako svou sekretářku?