Yvonne v úžasu otevřela ústa: „Ty…“
„Dost!“ Henry jí stiskl ruku s patřičnou silou: „Řekl jsem ti, že tě tam doprovodím. Proč jsi tak tvrdohlavá? Pojďme!“
Vytáhl ji z Jacquelineina pokoje.
Cestou nahoru se Yvonne upřeně dívala na svou ruku, kterou držel Henry. Po chvíli se konečně probrala s tichým úsměvem.
S Henrym po svém boku by se nebála jít na bojiště, natož na operaci darování kostní dřeně.
















