Yvonne v úžasu otevřela ústa: „Ty…“ „Dost!“ Henry jí stiskl ruku s patřičnou silou: „Řekl jsem ti, že tě tam doprovodím. Proč jsi tak tvrdohlavá? Pojďme!“ Vytáhl ji z Jacquelineina pokoje. Cestou nahoru se Yvonne upřeně dívala na svou ruku, kterou držel Henry. Po chvíli se konečně probrala s tichým úsměvem. S Henrym po svém boku by se nebála jít na bojiště, natož na operaci darování kostní dřeně.