Jackie se na něj dívala s těma samýma zářivýma očima už předtím. Nečekal, že se na něj tahle žena bude dívat stejným způsobem právě teď. Dívaly se na něj stejně, a přesto se zdály být jiné. V Jackieiných očích viděl dychtivost, které nerozuměl, ale oči téhle ženy byly křišťálově čisté. Byly tak čisté, že se na ně najednou nemohl dívat. Když si Henry všiml těch zvláštních pocitů, jeho oči opět zchladly. Odvrátil zrak a držel své emoce na uzdě, pak zvedl dokument a snažil se najít chybu. Yvonne si byla jistá, že tentokrát neudělala chybu, a tak klidně sledovala, jak Henry kontroluje její práci. Po chvíli se konečně neudržela a zeptala se: „Mimochodem, kdy ses vrátil, Henry? Jsi v pořádku?“ Henry s nepříjemným výrazem v obličeji zaklapl složku. „Prosím, oslovujte mě ve firmě pane Lancastere.“ Yvonnin obličej ztuhl, ale rychle se vzpamatovala. Vynutila si úsměv, když se snažila skrýt bolest ve svém srdci. „Dobře tedy, pane Lancastere. Cítíte se…“ „Dost!“ přerušil ji Henry netrpělivě a zvedl dokumenty na stole. „Informujte všechny vedoucí pracovníky, že za deset minut budeme mít poradu v konferenční místnosti.“ „Dobře,“ odpověděla Yvonne tiše s velkým zklamáním. Jen se mu snažila projevit trochu zájmu, ale on jí nebyl ochoten dát šanci. Zdálo se, že je opravdu bláhová, když si myslela, že by se z nich mohl stát opravdový manželský pár. Henryho štíhlé nohy ho donesly ke dveřím, ale po několika krocích se zastavil. „Už nikdy nenechávej klimatizaci takhle nízko, ať už jsi v kanceláři nebo doma.“ „Máš o mě strach?“ Yvonne si pohrávala s prsty, když se na něj dívala s očekáváním. Henry sklopil zrak. Stín jeho ofiny zakrýval polovinu jeho obličeje, takže bylo těžké vidět výraz za stínem. „Můžeš si myslet, co chceš. Radši nebuď nemocná během těchto dvou měsíců!“ Pokud by Yvonne onemocněla, aktivita buněk v její kostní dřeni by se snížila a Jackieina operace by mohla selhat. Nesmí to dopustit! „Proč jen během těchto dvou měsíců?“ Yvonne zmateně naklonila hlavu. I když byla šťastná, že se o ni stará, nebyla natolik nevšímavá, aby si nevšimla podivnosti v jeho slovech. „Nic. Jen si pamatuj, co jsem řekl.“ Henry stiskl tenké rty a jeho oči ještě více zchladly. „Také se mi už nedívej do očí, když mluvíš. Nemám to rád!“ dodal, než odešel. Pohled v jejích očích byl příliš čistý, že se Henry stále nedokázal přimět k tomu, aby ji požádal o souhlas s darováním kostní dřeně. Yvonne jemně zavřela dveře a opřela se o ně, neschopná se přestat usmívat. Měl o ni starost! I když si nebyla jistá, jak upřímná jeho starost byla, byla stále přešťastná! Yvonne se plácla, pak se vrátila ke svému stolu a zvedla dálkové ovládání. Upravila teplotu klimatizace, pak vytáhla kus papíru a začala pracovat na zprávě. Byla v polovině práce, když někdo zaklepal na dveře. „Dále, prosím!“ Yvonne položila pero a podívala se ke dveřím. Lynette otevřela dveře a zazubila se na ni. „Chyběla jsem ti?“ „Co tady děláš?“ Yvonne překvapeně vstala a pak přinesla Lynette sklenici vody z automatu na vodu. „Právě jsem dokončila práci a přišla jsem tě navštívit.“ Lynette si vzala vodu. „Také jsem tady, abych těm lidem pomohla položit ti nějaké otázky.“ „Těm lidem?“ „Slečna Walkerová a ostatní, které jsou poblázněné do generálního ředitele. Neustále mě otravovaly, abych se tě zeptala, proč pan Lancaster chodí do kanceláře až v poledne.“ Lynette našpulila rty a zněla spíše uraženě. Yvonne okamžitě znejistěla. „Šikanovaly tě?“ Od té doby, co se stala Henryho sekretářkou, ji nejen ostrakizovaly ostatní tři sekretářky z dřívějška. Dokonce i její kolegové z jejího bývalého oddělení na ni vždy buď otevřeně, nebo tajně házeli sarkastické poznámky. Yvonne nemohli nic moc dělat, protože byla přesunuta do nejvyššího patra, ale Lyn by určitě šikanovali. „Ani ne.“ Lynette mávla rukama. „Jen jsme změnili nového vedoucího oddělení, takže se teď neodvažují dělat problémy. Maximálně řeknou nějaké zlé věci, ale já jim odpovídám, takže se neboj.“ „To jsem ráda.“ Yvonne se poplácala po hrudi a úlevně si vydechla. „Hm?“ Lynettin pozornost upoutal papír na jejím stole. „Co to píšeš?“ „Nic moc.“ Yvonne spěšně zakryla papír rukama, čímž to vypadalo ještě podezřeleji.