„Ano.“ Henry přikývl s nelibostí v úzkých očích. „Pokud pan Hendrickson není spokojen s osobou, kterou jsem vybral, možná mi poradíte, koho mám vybrat místo ní?“ Mezi tolika ženami s těžkým make-upem na tvářích byla Yvonne Frey jediná, která lahodila jeho oku. „Ne, vůbec ne! Pane Lancastere, berete to příliš vážně!“ Pan Hendrickson se neodvážil nic říct. Rychle odešel přivést Yvonne a snažil se vypadat dobře. „Tak Yvonne, budeš osobní sekretářkou pana Lancastera. Dobře mu asistuj. Můžeš se mě zeptat, jestli budeš potřebovat pomoc.“ „…Dobře,“ odpověděla Yvonne v transu. Neměla tušení, proč si ji Henry vybral jako svou sekretářku. Možná proto, že by pro ně bylo snazší spolupracovat, protože se už znali? Potají se na Henryho podívala, když se náhodou odvrátil a setřel si z očí stopu emocí. Chvíli si povídal s vedoucími pracovníky vedle sebe a pak chladným hlasem vydal rozkaz: „Ode dneška se vyžaduje, aby se zaměstnanci oblékali do práce úhledně. Nechci vidět nikoho, kdo by poškozoval image společnosti. „Jinak se mohou sbalit a odejít!“ Přehnal ostrým pohledem několik zaměstnankyň, které byly oblečené do odhalujících šatů. Byly tak vyděšené, že si okamžitě stáhly límce halenek, aby se trochu zakryly, ze strachu, že naštvou nového generálního ředitele a budou vyhozeny. Henry řekl panu Hendricksonovi ještě pár slov, než vedl vedoucí pracovníky za sebou do konferenční místnosti. Yvonne se ulevilo, až když se dveře konferenční místnosti zavřely. …… Místo toho, aby šla během polední přestávky ven, seděla na svém místě a čekala na doručení jídla. Kdykoli jen nepatrně zvedla hlavu, slyšela spoustu poznámek v okolí. Všechny se zdály být namířené na ni. Lynette jí nabídla sklenici ledového latté a pak si podepřela bradu rukou. „Ty máš ale štěstí, Yvonne. Od teď budeš sekretářkou pana Lancastera a budeš ho vídat každý den. Proč nemám taky takové štěstí?“ „Štěstí? Nemění to nic na tom, že pořád pracuju pro někoho jiného. Kromě toho se nemůžu u pana Lancastera ani flákat. Pokud to udělám, můžu být vyhozena!“ Yvonne ledabyle odpověděla a nevšimla si, že se venku před kanceláří náhle objevilo mnoho lidí. Muž, který šel vpředu, si povoloval kravatu, vypadal trochu unaveně, zatímco mu několik vedoucích ukazovalo cestu do jídelny. Yvonne však věnovala pozornost ledovému latté před sebou a nevšimla si rozruchu za sebou. „Proč?“ Lynette si s ní dál povídala a taky si ničeho neobvyklého nevšimla. „Zamysli se nad tím – pan Lancaster je tak pohledný. Už jen pohled na něj mě motivuje chodit každý den do práce.“ „Co na tom, že je pohledný? Nenaplní mi to bříško. Radši bych měla pár sklenic ledového latté.“ Tiše si odfrkla. Přestože byla Yvonne vdaná za Henryho Lancastera tři roky, potkala ho celkem jen dvakrát. Když spolu poprvé souložili, byla sotva při vědomí. Cítila jen bolest a nic jiného. *Za boží milosti, kéž by to bylo jinak.* Sečteno a podtrženo, byl pro ni méně než ledové latté, které držela v rukou. „Ty jsi fakt…!“ Lynette už chtěla Yvonne obvinit, že bere věci jako samozřejmost, když si koutkem oka všimla, že za nimi někdo přichází. Otočila hlavu a v šoku se postavila. „P-Pane Lancastere!“ Hm? Yvonne se chystala vložit brčko, ale ruka jí ztuhla, když najednou uslyšela to jméno. Ohlédla se a zjistila, že za ní stojí muž v černém obleku. Zhluboka se nadechla. Proč je tady?! Opravdu má tolik volného času? Henryho hluboký pohled padl na Yvonne. Soudě podle jeho zamračené tváře, pravděpodobně slyšel každé slovo, které jí vyšlo z úst. „Přestávka pro zaměstnance potřebuje určité úpravy. I když se nebudou stravovat v jídelně, není nutné, aby zůstávali v kanceláři a vedli plané řeči.“ „R-Rozumím, pane Lancastere.“ Pan Hendrickson rychle odpověděl vedle něj. „Určitě si to vezmu na vědomí a zajistím, aby naši zaměstnanci měli lepší zdroj zábavy.“ Vrhla na Yvonne pohrdavý pohled. Proč tady klebetí, místo aby využila přestávku k obědu v jídelně?! Henry odešel, když otočil hlavu zpět, takže ho rychle dohnal. „Ach ne!“ Lynette zbledla. „Tentokrát jsi v pěkné kaši, Yvonne! Pan Lancaster tě musel slyšet! Viděla jsi ten výraz v jeho tváři před chvílí?“ „Já… nevěděla jsem, že je tam.“ Yvonne se suše usmála a ztratila chuť pít ledové latté před sebou. „Lyn, můžeš mi později vyzvednout jídlo s sebou? Musím dodělat zbývající dokumenty.“ Vzala si své věci a odešla, jasně si vědoma toho, že je pravděpodobně v maléru! Pro někoho, jako je Henry Lancaster, neexistuje způsob, jak by se nenaštval poté, co zjistil její poznámky o něm.