Amélie „Zelená ti nesluší. Měla sis vzít modrou,“ zavrčel Lachlan, když ke mně přicházel. Čekala jsem na něj v naší vstupní hale přes dvacet pět minut, a když konečně dorazil, hned mě začal kritizovat. „O-omlouvám se,“ řekla jsem, „můžu se jít převléknout.“ „Není čas,“ zasyčel, „už takhle jdeme pozdě.“ Jako by to nebyl on, kdo nás zdržel. „Měla sis najmout osobní stylistku mé sestry, jak ti navrhovala. Vždycky vypadá tak elegantně, zatímco ty vypadáš jako chudák.“ Polkla jsem poznámku, že si nejsem jistá, jestli by byl tak nadšený, kdybych se oblékala jako prvotřídní štětka jako jeho sestra. Myslím, že jsem Ninu Mallory nikdy neviděla v šatech, které by sahaly do půli stehen. „Jdeme.“ Zasyčel, „nemůžu se dočkat dne, kdy mě konečně přestaneš ztrapňovat.“ Následovala jsem ho se svěšenou hlavou, jako bych šla na vlastní popravu. Dalo se říct, že mě Lachlanova rodina nenáviděla. Zatímco jeho matka a sestra mě neustále kritizovaly a ponižovaly, jeho mladší bratr nikdy nepromeškal příležitost zahnat mě do kouta a pokusit se mě nalákat do své postele. Zatímco dům, ve kterém jsem žila s Lachlanem, byl obrovský, s šesti ložnicemi s vlastními koupelnami, nic se nevyrovnalo domu rodiny Malloryových. Nikdy jsem si nemohla zvyknout na tu naprostou nádheru toho domu. „Přestaň zírat jako plebejka,“ štěkl na mě Lachlan a já jsem okamžitě zavřela pusu a nasadila prázdný výraz. Uniformovaný sluha nás zavedl k jídelnímu stolu, kde už seděla jeho rodina, a Lachlan se omluvil za naše zpoždění. „Ale no tak, Lachie,“ řekla Elise, jeho matka, s laskavým úsměvem, než se její pohled přesunul na místo, kde jsem stála za jejím drahocenným synem, a okamžitě se změnil v kyselý, „všichni víme, kdo za to může.“ „Ach, proč je tady,“ kňourala jeho sestra Nina, „nemohla se vymluvit a zůstat pryč?“ Měla na sobě jasně žluté, otřesné šaty, které vypadaly vhodněji do klubu. Výstřih sahal až k jejímu žaludku a odhaloval všechno kromě bradavky. „Pochybuji, že naše malá zlatokopka v zákoně někdy propásne příležitost nám vmést do tváře, že se dokázala vetřít do této rodiny,“ řekla Elise. Lachlan se jen ušklíbl a šel si sednout, zatímco jeho slizký bratr se na mě nechutně šklebil. Jednou jsem se manželovi zmínila o bratrových návrzích a on mě obvinil z toho, že jsem děvka. „Nerozčiluj se kvůli ní,“ řekl jiný ženský hlas, „doktor ti přikázal vyhýbat se stresu.“ Otočila jsem se a zjistila jsem, že to není nikdo jiný než Cassandra, Lachlanova kamarádka z dětství a dcera jednoho z obchodních partnerů Malloryových. Byla bohatou dědičkou a jeho matka a sestra ji zbožňovaly. Celý svět si myslel, že skončí spolu, ale já jsem byla ta zlá zlatokopka, která přinutila mého otce, aby mě přidal jako součást smluvního obchodu, jen abych mohla získat Lachlana. A samozřejmě, můj manžel si sedl vedle ní a mě nechal sedět vedle Christophera. Opatrně jsem se posadila a nervózně si uhladila zelené šaty na nohou. Když jsem se podívala nahoru, zjistila jsem, že Lachlan a Cassie se zapojili do šeptané konverzace, s hlavami nakloněnými k sobě. „Nejsou rozkošný pár,“ vzdychla Nina zasněně. Přivedli mě sem jen proto, aby mě ponížili? Proč mě Lachlan nenechal zůstat doma? Takhle by si mohl dělat, co chce, se svou jedinou pravou láskou. „Absolutně,“ souhlasila Elise okamžitě. „Prosím, mami,“ mávla na ně Cassie s chichotáním, „neříkej takové věci před ní. Rozpláčeš tu chudinku.“ „Rozpláče?“ ušklíbla se Nina, „Jaký má důvod k pláči? Dostala všechno, co chtěla. Svými chamtivý drápy se zahryzla do mého bratra se všemi jeho penězi k dispozici.“ Překvapeně jsem na ni zírala. Neměla jsem vůbec žádný přístup k Lachlanovu obrovskému majetku. Ne že bych ho chtěla. Nesměla jsem pracovat a nedostávala jsem ani kapesné. Kdykoli jsem něco potřebovala, musela jsem manžela žádat a prosit o to a být ponižována. Šaty, které jsem měla na sobě, jsem měla už roky. „Nemluvě o tom, že zdědí miliony, pokud se někdy rozvedou,“ dodala Elise s ušklíbnutím, „ale pochybuji, že se kdy vydá touto cestou. Bude chtít být udržována v tomto životním stylu vysávání mého syna do konce života.“ Stiskla jsem ústa do úzké linky, abych udržela svou hořkou odpověď uvězněnou uvnitř. Nemohla jsem si dovolit vyplivnout ty jedovaté slova, po kterých jsem toužila. V tu chvíli dorazili sluhové a začali servírovat talíře s jídlem. „Měla bys to všechno jíst?“ zeptala se Cassie a šokovaně zírala na můj talíř s grilovanými bramborami, „Můžeš si dovolit zhubnout pár kilo, Emily.“ Jmenovala jsem se Amélie a byla jsem si jistá, že to ví. Lachlan jen odfrkl: „O nic takového se nestará. Jí jako zatracené prase.“ „To není pravda!“ odsekla jsem. „Přineste jí salát.“ Nařídil Lachlan sluhům a ignoroval mě. Ani jsem neměla hlad, ale tahle poslední kontrola a ponížení byla poslední kapka, zvlášť když se Christopher zvedl od talíře a chtivě si mě prohlédl. „Myslím, že některé její části jsou dokonalé tak, jak jsou.“ Pak se jeho oči přesunuly k mým prsům. Prohnusení mnou projelo. A právě když sluha vyměnil mé brambory za salát, hněv mi zapálil krev. Cassie na mě mrkla a položila jednu ruku s úhledně upravenými červenými nehty na hruď mého manžela a já jsem přestala být příčetná. Vstala jsem na nohy a odhodila salát. Slyšitelná rána a tříštění způsobily, že se celý stůl lekl. „Amélie! Jak se opovažuješ!“ zavrčel Lachlan, v očích mu zářil hněv. Náhle šokovaná svým neopatrným projevem jsem popadla kabelku s vyděšeným vzlykem a vyběhla z domu, ignorujíc, jak za mnou manžel řve mé jméno. Ach bože, co jsem to udělala?