„Christophere..." vydechla Andělika jako modlitbu, sotva ho zahlédla, srdce jí zběsile bušilo. Jako vždy vypadal úchvatně, jeho vysoká postava se opírala o rezavé houpačky, obě ruce zastrčené v kapsách. Poznala z napětí v jeho těle, že ji viděl, a aniž by chtěla, usmála se, i když se jí v očích vytvořily slzy. Christopher se konečně odrazil od houpaček a opatrně, promyšleně kráčel k ní a do světla