Christopher se naparoval do domu Larkinových, na tváři mu pohvizdoval lenivý úsměv, který sloužil jako pozdrav služebným, jež při jeho průchodu pištěly a usmívaly se na něj. "Pane Lancastere," pozdravil vrchní komorník a Christopher sebou trhl. "Přestaň se na lidi vynořovat z ničeho nic, Jamesi. Je to strašidelné." "To je pane Browne, Christophere. Říkám ti to už přes 30 let," Christopher se zlomy