Asher s tolikou nevraživostí sledoval západ slunce vysoko na obloze. Pod očima se mu vytvořily kruhy z probdělé noci. Celou noc bděl a poslouchal, jestli se Lily nevrátí, ale nic neslyšel. Když hodiny odbily půlnoc, věděl, že se tu noc nevrátí, ale část z něj věřila, že se vrátí hned ráno. Zaměstnávání hospodyň bylo úzce spjato s její nepřítomností nebo přítomností, a znal ji natolik dobře, že věděl, že by se pro druhého spálila, a přece... Stále se nevrátila v půl jedenácté. Jeho oči zalétly k hodinám na nočním stolku a pevně zaťal pěsti, aby si zabránil rozbít je o zeď. Neštval ho jen čas, štvaly ho samotné zatracené hodiny. Před dvěma nocemi měl na stole klasické starožitné hodiny, teď je nahradily nudné černé hodiny... ty samé, které měl předtím, než se oženil s Lilly, a to ho rozzuřilo. Když včera v noci vešel do pokoje, všiml si rozdílů. Všímal si postupných změn v atmosféře a vzhledu svého pokoje už celý týden, ale nemohl na to přijít, včera v noci, když vešel... Konečně mu to došlo, Lily odešla se všemi barvami a domáckostí, které do jeho života přidala. Jeho pokoj byl zpět přesně takový, jaký ho měl předtím, než vstoupila do jeho života, a místo aby ho miloval... Nenáviděl na něm každou část. Chtěl ty malé, sotva postřehnutelné jiskřičky barev, které přidala. Poprvé si všiml těch nenápadných změn, které v jeho pokoji dělala poté, co jí výslovně řekl, aby do jeho pokoje nikdy nechodila, byl naštvaný... Ale brzy si na to zvykl a teď... Tiché zaklepání na dveře ho vytrhlo z myšlenek a okamžitě se podíval ke dveřím s nadějí. Uhladil si rozcuchané vlasy, než pokynul osobě, aby vstoupila. Držet si kamennou tvář, když se dveře pootevřely, a konečně se osoba za dveřmi odhalila a přepadlo ho zklamání a hněv. Nebyla to Lily, byla to Marie. "Co chceš?" Štěkl a Marie se polekala. "Pane," začala, vyděšená k smrti, že mu má sdělit tu zprávu. Ona a zbytek hospodyň a zaměstnanců pracovali celou noc, snažili se spojit se svou paní, a když se jim to konečně podařilo... Lily se kategoricky odmítla vrátit do domu. Snažila se ji všemožně přemluvit, ale byla neoblomná. "Budeš mluvit, nebo se tu budeš jen tak poflakovat a koukat na mě, jako by mi přes noc narostly dva rohy?" V okamžiku, kdy ta otázka opustila jeho ústa, Asher pocítil malé bodnutí viny za svůj tón. Marie neudělala nic, čím by si zasloužila ten hněv, ale nebyl nikdo jiný, kdo by ho mohl přijmout. "Konečně jsme se dnes ráno spojili s paní," řekla Marie a Asher zvedl obočí, "ona se však odmítla vrátit do sídla, pane. Místo toho nám řekla, abychom počkali na balíček, který vám dnes ráno doručíme, řekla, že vám to všechno objasní... A nám," zamumlala tu poslední část a doufala, že to neslyšel. Asher cítil, jak mu tiká sval na čelisti, a zatnul zuby, aby se udržel od výbuchu hněvu. Nemohl pochopit Lilyinu nově nalezenou odvahu, aby ho nerespektovala... On udával směr, co řekne, to platí... A ona překračovala hranici, až příliš, a jeho pýcha by to nesnesla. "A dorazil ten balíček?" Marie mu okamžitě podala hnědou obálku. Jeho mysl mu dala tušit, co by to mohlo být, ale rozhodl se věřit v opak. Možná teď hraje ty svoje malé kousky, ale neodvážila by se udělat to, co si myslí, že se snaží udělat... Ne, když ví, co je v sázce. "Teď můžeš jít," řekl a Marie vycouvala z místnosti. Za všechny ty roky, co mu sloužila, se s tak rozzlobenou a zatrpklou stránkou jeho osobnosti nesetkala. Pohlédla na zamčené dveře za sebou a zavrtěla hlavou, "měl jsi se k ní chovat lépe," zamumlala, než spěšně odešla. Jakmile se za Marií zavřely dveře, Asher roztrhl obálku a vysypal její obsah na klín. Zvedl papír uvnitř obálky a hrudník se mu sevřel hněvem, který mu proudil žilami. Před ním byla černým na bílém napsána dohoda o rozvodu a dole se hezky vyjímala Lilyina signatura. Překročila hranici. Asher okamžitě zvedl telefon a vytočil číslo. "Chci Lilyinu polohu do 30 minut, pokud ji nedostanu... Můžeš si uklidit stůl," řekl a ukončil hovor. Jakmile odložil telefon, roztrhal rozvodové papíry na kousky a hodil je do koše. Nenechá se s ní rozvést, to není její rozhodnutí. Souhlasila, že bude stát po jeho boku, jak dlouho bude považovat za vhodné, a on jí ještě nedal povolení odejít. Jeho telefon cinkl o méně než 10 minut později, na displeji se zobrazily informace o Lilyině pobytu a o tom, jak se tam dostat. Koutek jeho rtů se zvedl do úsměvu, je čas navštívit malého ptáčka. Pokud k němu nepřijde ona, půjde on k ní, a ať si je jistá, že si ji vezme zpět s sebou, ať to stojí, co to stojí. Je to jeho žena, jeho, a nikdy nedopustil, aby mu něco, co mu skutečně a řádně patřilo, bylo odňato.