V mé radosti nad tím, že Elena dostala okamžitě padáka, jsem skoro zapomněla na tu sračkovou bouři, kterou byl můj život. Ale Eleniny otázky mi to všechno připomněly. "O mém osobním životě se diskutovat nebude," procedila jsem skrz zuby. "Jsi tak zatraceně zaujatá chlapy a drby, není divu, že se tvé profesní dovednosti nezlepšily." Otočila jsem se na patě a rychle opustila místnost, než na mě mohla vychrlit něco dalšího. Šla jsem po chodbě rovnou k Mariinu stolu. "Svačiny," řekla jsem, když jsem k ní došla. "Potřebuju je." Beze slova vstala a šla se mnou do spíže. Věděla, že když řeknu, že potřebuju svačiny, nemám náladu na rozhovor. Když jsme prošly dveřmi spíže, překvapeně jsem zalapala po dechu. Normálně prázdná spíž byla celá v jednom šumu. Několik žen stálo kolem, povídalo si, zuřivě listovalo časopisy, rychle scrollovalo na svých telefonech. "Co se děje?" řekla jsem Marii, která pokrčila rameny. Procpala jsem se davem žen k polici, kde byly čokoládové tyčinky. Jak jsem to dělala, zaslechla jsem útržky rozhovorů: "...slyšela jsem, že se mu líbí blondýnky..." "...vsadím se, že chodí jen se smetánkou, není šance, že by kdy chodil s někým z téhle firmy..." "...má vlastní soukromé letadlo? Zabíjela bych pro chlapa s letadlem..." "...ach, kdybych jen našla chlapa aspoň z poloviny tak bohatého a sexy, jako je on!" Popadla jsem svou oblíbenou tyčinku plněnou karamelem z police a nenápadně se podívala do nejbližšího otevřeného časopisu. Byl to článek o opulentním životním stylu našeho nového generálního ředitele. Nemohla jsem se ubránit smíchu. Tyhle ženy umírají, aby měly šanci s Loganem. Budou zdrcené, až zjistí, že je ženatý. S Marií jsme se vyplížily zpět ze spíže. Jakmile jsme byly mimo doslech jejích obyvatel, zavrtěla jsem nad ní hlavou. "Slyšela jsi to všechno? Všichni šílí z toho nového generálního ředitele." Maria pokrčila rameny a na rtech se jí vytvořil úsměv. "No...můžeš jim to vyčítat?" "Ach, Marie, ne ty taky!" Zasmála se. "Chceš mi říct, že ti nepřipadá atraktivní?" "Ne, to neříkám. Chci říct, jasně, je pohledný, ale..." Rozhlédla jsem se, abych se ujistila, že je vzduch čistý. Ztišila jsem hlas. "Je ženatý. A zdá se, že docela šťastně." "Aha," Maria se zamračila. "Je tak mladý, že? Jsem překvapená, že se někdo tak mladý a bohatý jako on oženil tak brzy v životě." Pokrčila jsem rameny. "Zajímalo by mě, jaká je? Musí být docela úžasná, aby se vzdal toho mládeneckého života, o kterém jsem slyšela, že je tak známý. A když už mluvíme o překvapivých věcech..." Když jsme se začaly vracet k mému stolu, vyprávěla jsem Marii všechno o Elenině okamžitém vyřazení z pozice kandidátky na Loganovu asistentku. Než jsme dorazily k mému stolu, Maria se smála tak, že jí po tváři stékaly slzy. "Přidej 'odborníka na odhalování zlatokopek' do Loganova životopisu," smála se. "Byla jsem překvapená, že dokázal zahlédnout cokoliv za tím množstvím výstřihu, které s sebou přinesla," řekla jsem, když jsem si sedla ke svému stolu. Vytáhla jsem kabelku ze spodní zásuvky a vytáhla telefon, abych zkontrolovala zprávy. Zamračila jsem se, když jsem viděla, že jediná je zmeškaný hovor od mé matky. "Co se děje?" zeptala se Maria. Ukázala jsem jí telefon. Zamračila se. "Jejda. To je zabiják nálady. Hodně štěstí." Věnovala mi soucitný úsměv, pak se otočila a šla zpět ke svému stolu. Vzdychla jsem a stiskla tlačítko pro vytočení jejího čísla. Stejně to musím mít za sebou. "Hazel, kde jsi byla?" "No, mami, mám takovou maličkost, kterou ráda dělám každý den, a říká se jí práce." Jako obvykle ignorovala můj sarkasmus. "Potřebuju, abys jela na letiště a vyzvedla Natalie. Přiletí v 6:00 z té její hostující role v tom televizním seriálu, který tak miluješ." V duchu jsem zasténala. "Jo, mami, vím, kde byla." Máma si prostě ráda rýpne, kdykoliv může, aby mi připomněla, že Natalie je úspěšná ve všech směrech, ve kterých bych chtěla být já, ale nemůžu. "Takže ji vyzvedneš?" "Nemyslím si, že mám na výběr." "Děkuji, zlato, uvidíme se doma." Zavěsila, aniž by čekala na sbohem. Promnula jsem si spánky. Bůh ví, jak moc jsem chtěla mít vlastní místo. Od té doby, co jsem se musela nastěhovat zpět k rodičům a Natalii, se ke mně všichni chovali jako ke své osobní asistentce. Ale nájem byl tak zatraceně vysoký, že jsem neměla moc jiných možností. Otevřela jsem horní zásuvku svého stolu, abych si vzala pero a lepicí poznámku. Ztuhla jsem, když jsem uviděla ten záhadný prsten, který jsem tam hodila po svém výletu do Vegas. V té horské dráze, kterou dnešek byl, jsem na něj úplně zapomněla. Musela to být hračka...ale kde jsem ji vzala? "Asi to, co se stane ve Vegas, opravdu zůstane ve Vegas," zamumlala jsem si pro sebe a nenápadně jsem si vložila prsten do kabelky. Poslední, co jsem potřebovala, bylo, aby ho někdo v kanceláři našel a začal o mně šířit další fámy. Moje podráždění rostlo, když jsem seděla a čekala na Natalie v příletech. Čekala jsem už skoro hodinu. Už jsem tam nechtěla být, a teď jsem se vzdávala celého svého volného večera čekáním na poslední osobu na světě, kterou jsem chtěla vidět. Zablesknutí falešného prstenu v mé kabelce mi padlo do oka. Vytáhla jsem ho a hodila ho do přihrádky u spolujezdce. Nebyla jsem si úplně jistá, proč jsem si chtěla nechat něco, co pocházelo z pekelného výletu do Vegas, ale nějak jsem k tomu přilnula. Pocházelo to z mé jedné noci rebelie, spaní s neznámým mužem. Možná se mi líbilo, že to v sobě mám. Natalie konečně vtrhla dveřmi letiště. Nesnášela jsem, jak úžasně vypadala po tak dlouhém letu. Rozhlížela se kolem, vlasy jí dokonale padaly na místo s každým otočením hlavy. Zatroubila jsem na klakson, abych upoutala její pozornost. Otevřela jsem kufr, když se s vozíkem plným zavazadel blížila. Viděla jsem ji stát vzadu u mého auta a čekat, až vystoupím a pomůžu jí s tím, ale to jsem rozhodně neudělala. Nakonec si jí všimli nějací chlapi a přiběhli na pomoc, protože to by samozřejmě udělali. Nastoupila na sedadlo spolujezdce a já jsem vyjela, aniž bych jí cokoliv řekla. Nemluvily jsme spolu od výletu do Vegas. Měla jsem toho příliš mnoho i nic, co bych jí řekla. Bylo to deset velmi trapných minut, než jedna z nás promluvila. "No, nezeptáš se mě na můj výlet?" zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. Ta drzost téhle ženy. "Ach, odpusť mi, že jsem tak hrubá. Jaký byl tvůj výlet? Ukradla jsi někomu dalšího chlapa?" Usmála se. "Ach, zase tohle." "Jo, promiň, že nejsem přes to, co jsi mi udělala ve Vegas. Ukradla jsi mi přítele, Natalie. Vždycky mi něco bereš. Proč to děláš? Líbí se ti mě mučit?" Moje podráždění se změnilo ve vztek. Natalie nad mnou protočila očima. "Měla jsi být na tom výletě vstřícnější. Koneckonců jsi moje sestra." Začala si hrát s nehty, zdánlivě otrávená, že vůbec vedeme tenhle rozhovor. "Kromě toho. Tohle je problém s tebou. Měla by ses zeptat sama sebe, co je s tebou špatně? Proč si nezasloužíš, aby tě tvůj přítel požádal o ruku? Dostávám nabídky k sňatku pořád. Není to tak těžké." Málem mi vypadly oči z důlků. Opravdu mi řekla ta slova? "Potřebuju kapesník," řekla Natalie a otevřela přihrádku u spolujezdce. Oběma nám padly oči přímo na prsten, který jsem tam právě dala. Zalapala po dechu. "Tohle musí mít aspoň deset karátů!" Vytáhla ho. "Odkud se to vzalo?"         Mé srdce kleslo. Vypadalo to, že Natalie právě našla další věc, kterou mi vezme.