Seděla jsem v podrážděném, ohromeném tichu. Moje jediná památka z té šílené noci v Las Vegas. Proč jsem to před ní neschovala líp? "Halóóóó? Země volá Hazel?" Natalie mě šťouchla do paže. "To je... to je jen hračka," řekla jsem a snažila se ji přimět, aby to vrátila do přihrádky a nechala to být. Rozšířily se jí oči, ve tváři se jí zračilo prozření. "Pane Bože. Koupila sis ten prsten sama, protože jsi od svého chlapa nedostala ten, co jsi chtěla? Hazel, tohle je nový vrchol, i na tebe. Tahle ubohá zoufalost je přesně to, proč jsi v pozici, v jaké jsi." Upřeně jsem zírala na cestu před sebou a tiše se vztekala. Nasadila si ten prsten na prsteníček levé ruky a natáhla ho před sebe, obdivujíc ho. "Je krásný, i když to z tvé strany byl ubohý nákup. Myslím, že si ho nechám, použiju ho na některé z propagačních focení, co mě čekají." Čekala jsem to. Zavrtěla jsem hlavou. Nemá cenu ji prosit, aby ho tam nechala. I samotný Satan má víc empatie než moje sestra. "Ach, to musím říct Rachel, ta z toho umře," vytáhla telefon a zavolala své nejlepší kamarádce, té samé, která byla svědkem té osudné žádosti o ruku ve Vegas. "Rachel, neuvěříš, co ubohého teď Hazel provedla." Snažila jsem se ji nevnímat, jak se mi nemilosrdně vysmívá za to, že jsem si koupila prstýnek-hračku. Chtěla jsem jí říct, že jsem si ho nekoupila, ale nevědět jeho skutečný původ by mě jen donutilo znít, jako bych lhala. Horké slzy se mi nahrnuly do koutků očí. "Pane Bože, ona teď brečí!" smála se Natalie a informovala svou kamarádku. Zajela jsem do sousedství mých rodičů a zaparkovala na konci naší příjezdové cesty. Beze slova jsem vystoupila, vytáhla její zavazadla z kufru a položila je na zem. Natalie také vystoupila z auta, ale ve svém typickém stylu jen telefonovala, zatímco já jsem dělala veškerou práci. "Já vím," řekla do telefonu. "Je tak smutná." Podívala se přímo na mě. Vzhlédla jsem k domu. Nemohla jsem snést pomyšlení, že bych tam měla jít. Vláčet tuny zavazadel po příjezdové cestě a do jejího pokoje, a pak si sednout k večeři, kde by se mi jistě víc vysmívali, jakmile by moji rodiče slyšeli o tom falešném prstenu, který Natalie našla. "No?" Natalie odtáhla telefon od ucha jen na tak dlouho, aby mě pokárala. "Ty to tam vyneseš, nebo tam budeš jen stát s tím prázdným tupým pohledem?" V tu chvíli jsem se rozhodla. V žádném případě nemůžu jít do toho domu právě teď. "Musím se vrátit do práce. Mám nějaké věci, které musím dodělat," řekla jsem, nechala ji i její zavazadla tam, kde stály, a nastoupila zpět do auta. Když jsem odjížděla, podívala jsem se na ni ve zpětném zrcátku. Usmála jsem se. Kdo má teď ten prázdný tupý pohled? Moje první zastávka v práci byla spíž. Potřebovala jsem si vzít ty časopisy, které měl každý dřív, které obsahovaly rozhovory a články o Loganovi, ale co je důležitější, potřebovala jsem čokoládové palivo na nadcházející noc. Během jízdy jsem se rozhodla, že se vrhnu do práce, abych se co nejvíc držela dál od své rodiny. Možná, že když zvládnu tyhle posudky a získám tu novou pozici, dostanu větší výplatu a budu se moct konečně zase sama odstěhovat. A dnes večer to znamenalo naplánovat perfektní rande pro Logana a jeho ženu. O několik hodin později jsem se s trhnutím probudila. Obličej jsem měla přilepený na časopise, který ležel otevřený na mém stole. Posadila jsem se a rozespale jsem si strhla časopis z tváře. Přehrávač videa na mém počítači stále běžel a přehrával velmi dlouhý projev, který jsem našla, který Logan pronesl na semináři o rok dřív. Muselo to být to, co mě omráčilo. Cítila jsem se velmi nepřipravená na další den, i přes hodiny výzkumu, které jsem do toho vložila. Nebylo to kvůli nedostatku materiálu o něm - naopak. Na internetu se dalo o tom muži hodně dozvědět, mezi všemi těmi rozhovory a články a drbovými sloupky o něm, a v těch hromadách časopisů, které si ženy v kanceláři nakoupily. Ale nic, co by mi dalo nějaké skutečné jasné nápady, na jaké rande by se rád vydal se svou ženou. Zdálo se, že je to workoholický alfa samec s velmi malými emocemi nebo osobností v tom jeho žhavém, žhavém těle. Zdálo se také, že je to docela lamač srdcí, s jinou ženou (nebo ženami...) se k němu tulil na každém obrázku, který jsem našla. Nerada jsem souhlasila s Elenou, ale měla pravdu. Bylo těžké uvěřit, že je to ženatý muž. Zívla jsem, když jsem druhý den vstoupila do konferenční místnosti. Ostatní kandidáti už tam byli, k mému překvapení. Sama jsem přišla o 30 minut dřív, jak dlouho tam byli všichni ostatní? "Dobré ráno," řekla jsem, když jsem si k nim sedla ke stolu. Všichni mě na oplátku pozdravili. "Přišel někdo s nápadem na rande?" zeptal se Ethan skupiny. "Ehm, jo, mám nějaké nápady," řekla jsem, položila jsem si kabelku na stůl před sebe a vedle ní jsem si položila zápisník a pero. "Jen nějaké jednoduché, průměrné věci na rande," řekla moje kolegyně Joan. Gary souhlasně přikývl. "Jo, to samé tady. Mám jen pár základních nápadů, které mu nabídnu." Ethan trochu zezelenal. Nikdy jsem ho neviděla tak nervózního. "Skočím si něco do spíže," řekla jsem a vstala. "Chce někdo něco?" Všichni zavrtěli hlavou, že ne, a já jsem zamířila do spíže. Jen pár minut poté, co jsem vešla a začala si dělat šálek kávy, vešel Ethan udýchaně, jako by běžel, aby mě dohnal. "Ethane, jsi v pořádku?" "Potřebuju tvoji pomoc. Nejsem dobrej v randění, nemám pro Logana žádný nápady. Máš pro mě nějaký tipy?" Ethan byl normálně docela sebevědomý člověk, bylo těžké vidět ho tak ubohého a zoufalého. Bylo mi ho líto. "No. Mám pocit, že Logan by preferoval soukromé prostředí v útulném prostředí. Možná by se mu hodila umělecká galerie nebo muzeum," řekla jsem a dala mu tu nejlepší radu, jakou jsem mohla, z těch hodin neužitečného materiálu, který jsem studovala. "Ach, to je skvělý. Děkuju, Hazel! Zachránila jsi mi život," řekl a objal mě, než odešel. Později toho dne Logan shromáždil své čtyři kandidáty v konferenční místnosti, aby si poslechl naše nápady na rande. Vešla jsem do místnosti a cítila jsem se se svým nápadem v pohodě, dokud jsem neviděla, že všichni tři moji konkurenti si připravili formální prezentace. Srdce mi vynechalo úder. Dnes ráno se všichni tvářili, jako by měli jen nějaké nápady, které se jim honí v hlavě, které by nabídli, ne celé prezentace. Sedla jsem si a zavřela oči. Pane Bože, už jsem to pokazila. Ethan vstal jako první, aby představil svůj nápad na rande. "Logane, jako muž, který je hodně na očích veřejnosti, jsem cítil, že byste pro svá rande preferoval soukromější prostředí." Narovnala jsem se na židli. Řekl to, co jsem si myslela, že řekl? "Můj plán na váš večer," pokračoval Ethan, "je rande v místním muzeu umění, po zavírací době, abyste si mohli užít exponáty v intimním prostředí se svou krásnou ženou." Vrhala jsem na Ethana dýky. Moje tipy ho měly inspirovat, ne aby je od něj úplně ukradl. Můj hněv se změnil v paniku, když jsem si uvědomila, že musím změnit svou nabídku. Nechtěla jsem, aby si Logan myslel, že jsem si vzala Ethanův nápad.         Ale jak mám přijít s úplně novým nápadem na rande za méně než deset minut, když mi ten první zabral celou noc?