Chvíli jsem uvažovala, že řeknu ne, nejsem Hazel, ale nechtěla jsem být nezdvořilá. "Jsem," řekla jsem, ale můj hlas nebyl tak nadšený, jak jsem zamýšlela. Donutila jsem se usmát. "Ty musíš být Robert!" Vstal a odsunul pro mě židli naproti sobě. "Jsem," řekl. "Je mi moc milé tě poznat." "Děkuji," řekla jsem, když jsem si sedala. Snažil se mi židli zasunout, ale nešla, tak jsem ji nakonec popostrči